Přezouvání

Nevím, kdy úplně prvně jsem si uvědomila, že zvyk přezouvání se na návštěvě je asi ryze český. Nebo minimálně středoevropský, ač nevím, jak to třeba mají v Polsku či třeba v Budapešti. Faktem je, že směrem víc na západ nejde o tak zažitý návyk. Ba dokonce někde by na vás koukali prapodivně, kdybyste se jim v chodbě vyzuli a ještě po nich požadovali nějaké domácí papuče.

Zvyk přezouvání je u nás praktikován ale i v mnoha veřejných zařízeních, zejména v nemocnicích, kde se to většinou řeší formou univerzálních návleků. Ve škole ale musíte mít vlastní přezůvky, nejlépe nějaké zdravotní bačkory.

Prakticky to pak vypadá tak, že kantor dozorce stojí dole u šaten a ostřížím zrakem sleduje, zda se jeho svěřenci skutečně přezouvají do něčeho, co bačkory alespoň vzdáleně připomíná. To nebývá jednoduché, hlavně v té teplejší části roku, kdy se sportovní obuv na ven velmi těžko dá rozlišit od sportovní obuvi k vnitřnímu užití. Dozor musí být obeznámen jak s módními trendy tak se všemi klasickými triky, které žactvo využívá k oblafnutí pedagogického sboru. Někteří pedagogové, pověřeni touto „vděčnou“ úlohou, jsou přitom zejména v oblasti módy dosti natvrdlí. Vůbec třeba nechápou, co se nosí.

Nebo sladění. Pubertální modemanka přeci nestráví dopoledne v lavici ve skvělém outfitu, který esteticky neladí s povinnými přezůvkami. Něco takového je pro ni rovno osobní tragédii a vůbec není ochotna přistoupit na nějaké směšné učitelské argumenty, ani zdravotní, o školním řádu ani nemluvě. Dozor někdy trpělivě vysvětluje, že pro zdravý vývoj nožní klenby je přezutí výhodné, stejně jako je dobré pro hygienu. Dokonce by se populisticky dalo mluvit i o určitém stupni pohodlí. Na nic takového logicky dítě školou povinné neslyší.

Musí tedy nastoupit tradiční metoda represí a drsného nátlaku. Třeba v té podobě, že kdo nebude přezutý, bude odměněn nějakou důtkou, někde i dvojkou z chování. 

V tomto okamžiku vzniká většinou i rozkol v pedagogickém sboru, respektive v určených dozorcích, kteří mají k danému problému vždy diametrálně odlišný přístup.  Někteří jsou striktní a při ranním dozoru si realizují své neslněné sny, kdy toužili po vojenské kariéře, jiní s oblibou hrají mrtvého brouka, protože je jim žinantní trestat žáky za nepoužívání přezůvek. Navíc se zcela jistě sami také nepřezouvají (to ale ani ti generálové) protože jak by to vypadalo, rovnat do latě rebelující sedmáky a stát při tom v puntíkatých pantoflích?

Vykládat potom ve sborovně něco o rovných podmínkách je marné hlavně proto, že takové podmínky nejsou nastolitelné. Zatímco jeden je tolerantní, druhý donutí lapené jedince klidně kráčet i bosky. Někdy proto nastává bouřivá situace při poradách o chování, případně i na třídních schůzkách, kde přicházejí na řadu ony tradiční návleky. Hnát rodiče do bačkor je totiž žinantní i největším příznivcům školního přezouvání, ale přezouvat se prostě musí. Co by nám na to řekla uklízečka? A kde bychom hledali novou, kdyby se ta stávající vytočila natolik, že dá výpověď?

   Na poradě pak nějaký rýpal konstatuje, že je trochu prapodivné dát dvojku z chování holkám z osmičky, které se svých lodiček nevzdají ani za tuto cenu, stejně jako šikanující partičce že šestky, která už dovedla dvě učitelky do psychiatrické léčebny!?

A máme tady konflikt jak vystřižený z her Járy Cimrmana.

Nicméně ač je to k nevíře, v mnoha školách jde vskutku o problém reálný.

    Zjišťovala jsem si v soukromé ministatistice, jak to mají v různých základních školách a většinou jsem došla k stoprocentnímu naplnění příkazu o přezouvání. Trochu mě překvapila kreativita středních škol, tam nejsou tolik striktní, ale i zde se mnohdy na papučích nemilosrdně trvá. Většinou z hygienických a zdravotních důvodů. A pak, nejsou uklízečky, které by celý den trpělivě postávaly ve školním areálu, aby veškerou nečistotu rychle vytřely. Pokud tomu tak není, velmi rychle se benevolentní nepřezouvající se škola, zejména v zimním období, podobná bahnité aréně.

   Připouštím, že celou situaci trochu dramatizuji. Vůči přezůvkám a přezouvání nejsem a priori zaměřená. Ne, že bych je neměla nebo je ortodoxně zavrhovala. Sama se i (někdy) přezouvám a trávím školní dopoledne v pohodlné obuvi, což lodičky zcela jistě nejsou.

Potíž je asi hlavně v extrémech, tedy tam, kde je přezouvání striktně nařízeno, stejně jako tam, kde se naopak razí zásada moderního nepřezouvání. Udržet relativní a hygienicky přijatelný pořádek tam, kde děti celý den tráví ve své venkovní obuvi, občas vyběhnou ven, někam přecházejí a zase se vracejí, je vskutku majstrštyk. Většinou ale nerealizovatelný, takže taková škola pak vypadá vskutku velmi zanedbaně.

 Ale na druhou stranu mě fakt netěší, když děti nesou domu důtku ředitele školy za to, že se nepřezouvají.  Mizí tak prvek jejich vlastní svobody, zda se přezují či ne. A co si budeme povídat, když se do školy vyšvihnu do nějakého módního oblečku, pak mi to fakt ty bačkory docela kazí.

   Jenže dnes zase začíná převažovat trend, kdy se ve školství opravdu vše přikazuje. Jak se mají děti přezouvat, co mají jíst o přestávkách, co se smí a nesmí říkat, do jaké školy mají chodit…

Docela by mě zajímalo, jak to bude postupovat dál. Jestli nastane situace, kdy dítě obdrží poznámku, nejen za špatné přezutí, ale i za to, že jedlo příliš sladkou koblihu či pilo slazenou minerálku.

Za nezdravé stravování ředitelskou důtku!

Zdá se to být sci -fi, ale ruku na srdce, kolikrát jste dostali napomenutí za nepřezouvání se? Vy anebo vaše děti?

Zdravý rozum, svoboda rozhodování se, rodičovská výchova a vlastní vůle se díky podobným nařízením plíživě znovu ze škol vytrácejí, což, podle mého, není dobrá vize našeho už tak dost těžce zkoušeného školství.

 Nu, uvidímeJ.Hlavně mít nohy v teple, tedy v bačkoráchJ