Rovnost

Nedávno jsme zažili besedu s mladým novinářem. Šikovným, nadějným, ambiciózním, beze sporu schopným. Mluvil ovšem jazykem, který lze s určitou benevolentností a nadhledem nazvat lidovým. Na moji kritickou připomínku ohledně spisovné řeči se mi dostalo konstatování, že „bejvávalo!“

Přebrala jsem si to tak, že dnešní mladí lidé ani v oborech, kde je jazyk pracovním nástrojem, spisovnou a kultivovanou řeč nejen nepěstují, ale ani neuznávají. Cílem je prostě co nejvíc se přiblížit všem, mluvit tak, jak mi zobák narost. Je docela dobře možné, že nastává situace, že i lidé, pro které je ještě spisovná mluva samozřejmostí, ji raději nepoužívají, protože by se nežádoucím způsobem odlišovali. Obávají se toho, že by vypadali příliš vzdělaně a intelektuálně, což je v dnešní „liberální době takřka nálepka. Věc nežádoucí, neřkuli ostudná.  Mluva v médiích, veřejnoprávní nevyjímaje, je vskutku velmi demokratická, lidová, takřka demograficky reprezentativníJ. Obhroublost mluvy (o duchu nemluvě) je dnes novým módním trendem, který vychází (což si asi ale mládež vůbec neuvědomuje) z dávné Marxovy premisy, že společnost se dělí na třídy, mezi kterými je třeba rozpoutat boj. A zlikvidovat tu intelektuální, která je prohnilá, agresivní a nadřazená. Proto je nutné ji eliminovat i mluvou, nebudu přeci mluvit jako nějaká primadona, ale naopak, jako pravý proletář.  Prostě, jak mi zobák narost. Možná by se někteří protagonisté, kteří mluví jako hotentoti, což je dnes in, divili, že jsou vlastně pohrobky proletářů. Hlavně proto, že oni se cítí být pravicovými bojovníky proti všemu. A nejvíc proti vzdělání a kultivované mluvě, kterou většinově neumí, proto ji ani nepoužívají. Ale určitě mnohem lépe zní, že to „bejvávalo“, tedy je to zastaralé a nemoderní, než že prostě neumím slušně mluvit, ač se tím chci živit. Nesmím samozřejmě zapomenout na trend zalíbit se a přizpůsobit většině, což přes vulgární mluvu jde velmi snadno.  Vítězí, na celé čáře, plebejská společnost. Je snazší a jistě i mnohem příjemnější chovat se bez zábran a splývat s davem. Elitářství je sprosté slovo a klasické vulgarismy naopak ovládly veřejnou scénu. Je přeci tak osvobozující mluvit jazykem, který ještě nedávno patřil tzv. spodině. Dnes jím mluví kde kdo, mediální „autority“ nevyjímaje. Musí přeci oslovit co nejširší publikum, které jim pak bude oddaně tleskat a obdivovat je. Nějaká gramatika, stylistika, kultivovanost, to je přeci zastaralé a nemoderní. Dnes je in mluvit jak dlaždič. Omlouvám se dlaždičům, možná oni sami mluví mnohem lépe než naši novináři, reportéři, moderátoři, učitelé či jiné osoby, které by měly jazyk kultivovat a ne přibližovat lidové (vulgární) mluvě. Ale to asi také „bejvávalo.“