Cesta městem

Cesta městem, respektive jeho turistickým centrem, nepřináší jen poznání, tajemná pražská zákoutí či kouzlo poznávací turistiky. Ostatně, v centru města, kde je hlava na hlavě, snad ani o nějakém kouzlu nemůže být řeč. Ale to jen tak na okraj, jsou i tací, kteří v tom to kouzlo vidí. Mě spíše zaujaly ceny, služby, prostředí a další věci, které k turistice nezbytně patří a činí její vizitku.  

Ocitla jsem se s dětmi ve městě minulý týden, na celodenním výletě. Na narvaném Staroměstském náměstí jsme byli krátce před jedenáctou. Pojali jsme odvážnou myšlenku koupit si zde nějaké drobné občerstvení. S trdlem děti pochodily, to bylo tak všechno. Třeba pro nás dospělé, dát si normální kávu, byl nadlidský úkol. Buď byla nekřesťansky drahá - 150 korun za kávu, kde se na vás ještě dívají skrz prsty, protože mluvíte česky, tedy nedám. Ve stáncích jsme také nepochodili. Prodavači (ky) byli (y) tak nevlídní a neochotní, že by nás i zašla chuť, ale oni nám ji ani neuvařili. Prý až v jedenáct!!! Jedna prodávající se tedy neochotně zvedla, že za šedesát nám kafe udělá. Když jsme ale viděli, že do plastového kelímku, s díky jsme se odporoučeli. Samozřejmě, s jejím jedovatým komentářem v zádech.  Na Hradě to pak bylo podobné. Děti si dokonce vyfotily láhev vody za 130 korun a s údivem konstatovaly, že to snad už je skoro zlodějina a ne volný trh. K tomu není co dodat. Podobných historek a zážitků je z jednoho školního výletu dvanáct do tuctu a vede mě to k zamyšlení, kam až vede turistický ruch a co je ještě podnikání a co už okrádání...?

 A když už jsou vysoké ceny, kde je vlídnost a ochota personálu? Nu, mnoho jsme ji na Královské cestě nepotkali. 

Snad jen výstava v Jiřském klášteře nepřinesla žádné zklamání...