pondělí 3. srpna 2015

Kladný a záporný

    Odjakživa jsem si považovala lidí, co byli v něčem fakt dobří, za něčím šli a něčeho dosáhli. Za minulého režimu bývali často nepohodlnými, mnohdy ponižováni či naopak prezentováni jako přisluhovači režimu. Nebo, to pro jistotu, úplně smeteni ze scény. 
   Pak přišla doba, která si dala do vínku hesla hodná francouzské revoluce, svoboda, volnost, bratrství. Vše zaštítěno pojmem demokracie a nezávislost. Myšlenka bezesporu krásná. Také se v jejím jménu řadě lidí objevily nové dimenze a tím pádem se vynořila  obrovská množina obdivuhodných lidí. Byli dobří, za něčím šli, mnohého dosáhli...
   Dneska se podobní schopní lidé zase ztrácejí a minimálně ve veřejném prostoru vyklízejí místo úplně jiným- všehoschopným jedincům.
 A protože média klasicky dávají přednost dramatizaci
a skandálům, o poctivých úspěších se toho většinou mnoho nedozvíte.
    Nedávno jsem se z rozmaru prázdninového nicnedělání probírala současným denním i týdenním tiskem. Většinu prostoru v něm zabíraly negativní zprávy, řecká katastrofa, která stáhne ke dnu celou Evropu, vrazi svých blízkých i úplně cizích lidí, uprchlíci na tisíc způsobů, havárie na věčně rozkopaných dálnicích či statistiky letos utopených lidí. Glosovala se nízká životní úroveň našich důchodců, na jejichž penze nejsou finanční prostředky stejně jako na opuštěné či nemocné děti. 
Každá negativní zpráva je svým způsobem deprimující a vysávající, ale v současnosti to vypadá, jako by jiný typ zpravodajství ani neexistoval.
 Je samozřejmě možnost, že jsem obětí nějakého vzpomínkového optimismu či nastupující stařecké senility, ale mám dojem, že existovaly v dějinách doby, kdy se objevovaly i zprávy pozitivní a kladné...?Jak je známo i z písní českého slavíka, který chtěl být Poslem dobrých zpráv. 
 Většině lidí by se určitě ulevilo, kdyby nebyli bombardováni samou negací, které nelze uniknout ani v případě, že nemáte televizi, rozhlas či noviny českých oligarchů. Pokud nežijete v úplné izolaci, jako hrdinové nedávno uváděného filmu Stále spolu, což je děsivé zas z druhé strany, nemáte šanci na únik.
    Pozitivních vzorů valem ubývá a člověk aby je hledal o půlnoci s lucernou. Ne snad, že by vymřeli nebo nebyli. Naopak, pořád je plno šikovných a schopných lidí, kteří dělají obrovské věci hodné obdivu. Jen nejsou v centru pozornosti, mnohdy i vědomě, protože kdo by se chtěl dneska kompromitovat na veřejném fóru...?
 Nejsem příznivcem starých pořádků už proto, že v tomto případě nevnímám opakování jako matku moudrosti, ani si nemyslím, že by  nyní všechno bylo tak černé, jak se nám to předkládá. Myslím si ale, že ti, co neváhají pracovat, budovat, pomáhat, tvořit
 i inspirovat, nevzdávat se a jít za svým cílem, poněkud mizí z veřejného povědomí.
Současný mediální prostor totiž neváhá dávat prostor právě těm opačným. Většinou tedy, abych zas nebyla tak razantní. 
Bylo by jistě třeba víc pozitivních vzorů (jak se nedomnívám jenom já), aby se napjaté a rozjitřené situace nechopil ten negativní guru, který bude mít za sebou mediální podporu. Kdyby se dalo poučit z historie, tak podobná situace už tady byla několikrát. 
A ruku na srdce, kolik pozitivních hrdinů třeba z konce třicátých let vysypeme na první dobrou? S těmi negativními je to tak nějak jednodušší, bohužel….




Žádné komentáře:

Okomentovat