Po letní sezoně tak trochu zbytečně dumám nad tím, zda je
ten turistický ruch přínos nebo spíš ztráta. Je to totiž kapku kontroverzní,
protože dneska cestuje kde kdo a procestovat celý svět je nejen velmi akční,
ale hlavně hodně módní. Můžeme na to
nahlížet z několika úhlů. Bereme-li v potaz prostě jen ekonomický
přínos je to jistě ta pozitivní alternativa. Městská kasa se raduje, vytvářejí
se pracovní příležitosti, trénují se jazykové schopnosti, prostě co turista, to
zisk pro desítky dalších lidí. Berem-li v úvahu fakt, že všechna evropská
velkoměsta jsou dneska takřka stejná, v centru všude davy lidí, nedá se
hnout, prodávají se předražené cetky, kapsáři a další zloději mají ráj,
z historických center se stávají místa, kde se nikdy nedočkáte klidu, zato
tam narazíte na hromadu kýčovitých suvenýrů a bizarních postaviček, jde zcela
jistě o negativní úhel pohledu. Lze na to samozřejmě jít i třetí cestou a
diskutovat o turistice netradiční, adrenalinové či privátní, ale k tomu je
třeba na narvaném Staromáku dost bujná fantazie. Nejradikálnější je se
podobného turismu definitivně zřeknout. Jenomže někdy se člověk chce na ta
stará historická místa podívat. Je to
potom výlet nebo tak troch forma tortury?
Nejsem radikální odpůrce masové turistiky, sama někdy
podlehnu, abych pak na dlouho vyčerpaně svého rozhodnutí litovala, ale zase se
člověk dočká zážitků, jaké by jinak těžko vymyslel.
Dlouho jsem se domnívala, že všechny zápory masové turistiky
už byly dávno pojmenovány. Navíc bych očekávala, že masy turistů apaticky
proudících staroměstskými uličkami a utrácející peníze za předražené cetky
budou řídnout. Řeklo by se totiž, že se trh nasytí. Avšak doba přináší nové
generace, akční atrakce, stará lákadla v novém hávu. A někdy se objeví
nával i tam, kde by ho dříve jeden pohledal, třeba v obchodních centrech.
Davy turistů se pak dělí na ty pouliční a na ty shoppingové. Netušila jsem, co
všechno může turisty zaujmout v místech, kde stojíte na jedné noze a ještě
ne na své vlastní. Co je tohle za zážitek?
No, člověk se může pořád něčemu divit, ale někdy jde o údiv
takřka bezbřehý. Jednu divočinu vstřebáte a rázem ji vystřídají dvě další.
V evropských metropolích se mimo jiné vytvořil stav, kdy překvapit,
respektive šokovat, je prostě žádoucí a nezbytně nutné. Tedy pokud chcete
v tom mraveništi nějak vyniknout a stát se zapamatovatelným. V okamžiku,
kdy si chcete něco trvaleji uložit do paměti, je jedině takový vzruch zárukou,
že později určíte, kde to vlastně bylo. Nevím, jak dlouho podobná situace ještě
potrvá, ale v současnosti je to fabrika non plus ultra. Dlouho jsem stávající
situaci naprosto ignorovala. Nyní spíš udiveně pozoruji, žasnu a divím se. A
také mě napadlo občas splynout s davem a naslouchat, co si ti cestovatelé
od putování třeba zrovna starou Prahou slibují, Došlo mi totiž, že lepší už to
nebude. Nic zásadního z toho ale
nevyplynulo. Je to prostě stejné jako v tom starém filmu, Jestliže je
úterý, musíme být v Belgii. Nic jiného cestovní fabrika nenabízí a ani od
ní asi nikdo nic jiného nečeká. Tedy
nikdo z aktivních účastníků, ti pozorovatelé to mají trochu jinak. A to nemluvím
o těch, co cestují jen sólo a do přírody. Ti se vzpírají všem šablonám, i
šabloně tohoto fejetonu. Ten je spíš o těch globálních turistech japonského
střihu, s foťákem a nákupní horečkou. Je to samozřejmě hlavně otázka
volby, každý si představuje cestovní zážitek nějak jinak. Skutečně to může
někoho i bavit.
Jednu věc ale nechápu. Proč se v podstatě nechávají
dobrovolně okrádat od pouličních prodavačů i restauratérů, kteří se neštítí
nabízet dvě deci nealko nápoje za sto padesát korun. A někdy i více.
Ne, že by to nebyl zajímavý experiment. Potvrdil, že každý má o svém cestování a
turistice jinou představu. Jen pro domorodce, žijící v centru města, to
rozhodně není dobrá zpráva.
Žádné komentáře:
Okomentovat