Venkovská letní pouť má svou neopakovatelnou atmosféru i
kouzlo. I když zrovna tahle, kolem patnáctého srpna, nám, jako dětem, vždy tak
trochu evokovala blížící se konec prázdnin. Prostě půlka srpna v sobě míchala
pouťovou radost, jásavou letní atmosféru a kapku nostalgie z hrozících školních
lavic. Dlouho jsem pak na pouti nebyla, z mnoha různých důvodů. Ale letos,
s Haničkou, to byl takový výlet proti proudu času. Pouťová nedělní
atmosféra, kolotoče, koláče, sousedské tlachání, žaludek zkažený od cukrové
vatyJ. Prostě
klasická venkovská pouť, nic nového pod sluncem.
A přeci trochu ano....:)
Žádné komentáře:
Okomentovat