Užít si město

Již dávno jsme zjistila, že nejsem sama, kdo cestu do centra běžně oznamuje jako výlet do Prahy.  Nechci tedy reflektovat někdy i humorné jazykozpytné situace, kdy zvídaví jedinci pátrají, proč na Letné popisuji svůj přesun třeba na Václavák, tedy jen několik málo stanice tramvají, jako výpravu do Prahy? J.  Prostě to tak je a zcela jistě to mají i ve všech městech, že sdělují svůj úmysl vyrazit někam do centra, jako že se jde do města.....
  Já se chci dneska vrátit k prostému si "užití si města."  Někdy se totiž život scvrkne na koloběh práce, nákupů a domácnosti, takže je vlastně jedno, kde trasa podobného maratonu stojí, zda někde v metropoli, na vsi či na samotě. Prostě jako veverka v kleci. Vyrazit do města pak není ani čas ani chuť. Proto pak onen fakt, kdy se to povede, stojí za to. Prostě si jen tak užít města....
 Ráda si podobný relax dopřávám, jen tak se potulovat po pražských ulicích, nejlépe těch staroměstských a trochu zapadlejších, k tomu kavárna, nějaké drobné nakupování, výstava, případně večer pak nějaké divadélko. V čase adventním je podobných příležitostí samozřejmě víc. Jen tak se cournout.  Nedávno jsem si v tomto duchu dopřála takovou sváteční "tour od Starbucksu ke Starbucksu". Když užívat, tak se vším všudy. Vyzbrojit na cestu jsem se hodlala jejich vynikajícím vanilkovým latté.  Při čekání na kelímek horké kávy se mi dostalo překvapivého oslovení:

„Tak co Marťane? Jak to jde?“

 Tak to je něco pro moji společenskou odtažitost. Co to jako má být?

Valím oči, učitelsky vytahuji obočí, koutky úst letí přísně dolů  a automaticky se nadechuji se k příkré odpovědi.  

Jenže za pultem stojí kluk, pusu od ucha k uchu, milý kukuč 
a vlídnou melodii hlasu. Netradiční oslovením vtahuje do dialogu všechny, jak jsem posléze zjistila. Odzbrojil i moje učitelské podvědomí (naštěstí nevěděl, čím se živím. Pokud to ovšem na mě nepoznalJ), takže jsem jen tázavě otočila hlavu a (zpočátku vlastně proti své vůli), se s ním dala do řeči. A ejhle, příjemný, milý kluk, který umí vesele a vstřícně prohovořit s každým. Prostě šikula do obchodu.  Nejenže jsem akceptovala Marťana, ale i mi zvedl náladu a zpříjemnil následující procházku. A nevědomky hodně poučil, že se nemám unáhlovat, což mojí netrpělivé duši stále není vlastní. Ale tohle byl prima trénink.

   A pak báječné městské zážitky, nachodila jsem tolik kilometrů, že snad týden nemusím do tělocvičnyJ. Jeden by skoro nevěřil, jaké adventní a vánoční zajímavosti se skrývají ve vedlejších uličkách,v zastrčených zákoutích.
Kam se hrabe nafintěný a přecpaný Staromák....