Karel Čapek

   Když někdo odejde na druhý břeh o Vánocích, jako by to bylo ještě o kapku bolestnější než obvykle. Ona to samozřejmě není reálná pravda, ale pocit. Intenzivně přiživovaný médii a všude přítomnou sladkobolností.  A tím vším je to tak nějak citlivější.  Alespoň chvíli. Nechci ale být osobní, hodlám se pohybovat ve veřejné rovině, respektive v mé oblíbené historicko - veřejné poloze, která mi dnes velí připomenout úmrtí Karla Čapka. Také odešel o Vánocích, navíc velmi mlád. Pravda, k tomuto poznání docházím věkem, že Karel Čapek umřel velmi mladý, jako 48 letý. A co toho dokázal, napsal, zažil? Neuvěřitelné. 
  V mém dětství to ovšem byla postava z čítanek, jakýsi stařičký pán, který něco sepisoval a my se to teď musíme učit. Myslím, že většina současných studentů to má naprosto podobně. Pokud ovšem o Čapkovi něco vědí, dnešní doba totiž nahrává alternativám, jen se proboha nic nenaučit a udržet v paměti, protože přeci všechno najdeš na netu...!

 Nelítostně vyhazuji od maturitní zkoušky ty experty, kteří mi při zkoušce z dospělosti vyplodí od Čapka maximálně tak Pejska a kočičku. Ač je to neuvěřitelné, stalo se. Doopravdy. Ale o prázdninách nehodám spekulovat o škole,  ač téma je Karel Čapek a jeho knihy. Ostatně, když už se „navážím“ do současnosti, pak by se jazykem dneska dalo říci, že byl komerčně zdatný workholik.  
A to byl. Uměl knihy nejen napsat, ale i prodat.

   Inspiroval mě (krom jiného) svými zápisky z cest, které vyplývaly z jeho velkého zájmu o cizí země. Ten mám také, ale k němu navíc velkou sklerózu, takže po čase zjišťuji, že si místa, která jsem navštívila, v podstatě už zase nepamatuji (bohužel, podobné zkušenosti mám i přečtenými knihamiL). Jak pak přijde k dobru detailně popsaná pohlednice, případně fotografie, která vám místo zprostředkuje vizuálně, a z druhé strany archivuje vaše tehdejší pocity či zážitky. Myslím, že jeho Anglické listy byly tou zásadní inspirací. Moje listy sice nejsou publikovatelné, nevládnu tak vzletným jazykem a myšlenkovými obraty jako on, ale pro praktické využití jsou nenahraditelné. Alespoň pro nás, sklerotiky, se sklony k archivaci.

   Karel Čapek nás opustil právě o Vánocích před pětasedmdesáti lety, takže dnešek je v podstatě výročním dnem. Možná by stálo za to pustit si Člověk proti zkáze. Podle mého úžasný film. 
Nebo přečíst se některou z jeho povídek. Někteří chodí i k jeho hrobu na Vyšehradě, jiní mu jen věnují tichou vzpomínku. Zaslouží si ji nejen za sedm neproměněných nominací na Nobelovu cenu, ale hlavně za svoje knihy, které mám ráda, stejně jako jeho aktivity občanské a novinářské. Třeba Proč nejsem komunistou, si zaslouží tesat do kamene. Ale takových prvků z jeho tvorby by se dalo vypíchnout nevídané množství. A to odešel tak brzy... 
Proto stojí za to si nějak (podle svého gusta)  v běhu vánočních svátků připomenout velkého muže. Nemáme jich mnoho…J
Já letos sázím na audioknihy....(i díky JežíškoviJ))