Přijdu hned

Dlouho jsem se s tím nesetkala , ale v poslední době narážím čím dál častěji. Na dávné, až socialistické zvyky, řekla bych. Dokladuji to několika osobními zkušenostmi, pravda, spíš komického rázu.  Nicméně trochu mě zarazily. Není důvod z nich vytvářet paniku, jen se tiše divím.

 Ale oč mi konkrétně jde. Začnu třeba poledními přestávkami. Během svého dětství jsem byla zvyklá na cedulku :  

„Zavřeno, polední přestávka.“

 Zpravidla od dvanácti do jedné. Všichni jsme s tím počítali a naučili se s tím žít. Sametová předávka štafetového kolíku na chvíli podobné věci smetla, všichni makali jak o závod. Nebo se tak alespoň tvářili. Oběd neoběd, otevřeno bylo od nevidím do nevidím.  I s tím se začalo rychle kalkulovat a naučili jsme se s tím žít. Na venkově to, pravda, nevydrželo dlouho, polední pauza se pozvolna vrátila. Přeci jen, není nad poklidnou siestu po obědě.  Někdy mi to na cestách po venkovských městech dělalo problém, jdete nakoupit a ejhle, ono je zavřeno. V jednu hodinu. Neobvyklé, z pražského úhlu pohledu, ale co naděláš. Ostatně, obědvat musíme všichni.

   Nu, a již se nám zvyk polední pauzy vrátil do Prahy. Fakt, že je polední pauza celé dvě hodiny, mě poněkud zaskočil, leč, jak jsem již pravila, s tím nic nenaděláš. Určité věci se prostě periodicky vracejí.  

Stejně jako:

„Přijdu hned!“

Také určitou dobu vymizelo, aby se zas s velkou parádou vrátilo. Proto nejsem sama, kdo si při vstupu do obchodu málem rozbije čelo, neb si rukou psaného lístku, narychlo přilepeného na dveřích, prostě nevšimne.

A hned je pro různé obchodníky opravdu různě dlouhé. Někdo vážně přijde hned, jinému se hned pěkně protáhne. Co v této zajímavé pauze asi vyřizuje, těžko říct, po tom jsem nikdy nepátrala.

Jen poměrně velké množství sdělení, že někdo přijde hned nebo za pět minut mě trošičku vykolejilo. Možná i proto, že neumím moc trpělivě čekat. Jdu na nákup a prodavač mi anonymně sděluje, že přijde za pět minut. A co já s tím? 

U nás na Letné se podobný nešvar rozmohl jako houby po dešti. Jde asi o sofistikovaný druh pracovní přestávky. Nebo rauch pauzy, prostě si někde v klidu blafnout:-). 
  Jsou samozřejmě i jiné fantazie, co se dá  za chvíli označenou jako hned stihnout, jen mi to nějak nejde do souladu s pracovní dobou. Ale člověk si patrně zvykne. Ostatně, vrací se i další socialistické manýry. Ba některé se vrátily hodně rychle, třeba jako ten velmi rozšířený, že kdo nekrade, okrádá rodinu, či že z cizího krev neteče. Napadá mě i držet ústa a krok, ale to bych se od svého původního zamyšlení dostala hodně daleko. 
Tak se hned vrátím a tím to také vlastně ukončím:-).. Protože všechno se vrací, něco hned a něco později:-)