Advent v Praze

Po vídeňské ochutnávce nastal i na adventní Prahu. Jen tak si užít předvánoční město. Páteční podvečer se zdál vhodnou časovou periodou k bezcílnému potulování mezi pražskými trhovci a k nasávání vánoční atmosféry a svařeného vína.  Zvolili jsme náměstí Míru, kterému dominuje svatá Ludmila a dodává mu určitou iluzi vánočního tajemna.... 

Porovnávat s Vídní nelze, nevím, jak by to ve finále pro naši metropoli dopadlo. Je tu totiž stále místy znát určitá nervozita či napětí mezi lidmi, neurvalost. Sem tam vám někdo šlápne na nohu, poprská párkem v hořčici, vynadá, že mu překážíte. Do toho řvou lítající děti, motají se všudypřítomní kapsáři, halekají poztrácené výpravy z venkova, mračí se prodavači, mnohdy velmi rozmanité národnosti.... Takže první dojem nic moc, leč je dost dobře možné, že je to dáno stísněností prostoru, že v nepoměrně větší vídeňské velikosti se podobné nešvary snáze rozplynou.  Nebo to prostě mají díky své velikosti a nadhledu jinak.

    Ale když se naladíte svátečně, odpoutáte od detailů, jsou samozřejmě hezké i naše pražské trhy.  Z tohoto úhlu pohledu: zněla vánoční hudba, voněly nějaké lahůdky (včetně všudypřítomného trdlaJ), svítila světla a svatá Ludmila evokovala nadhled nad celým tím hemžením. PohodičkaJ.

   Nakukovali jsme do stánků, sem tam nakoupili nějakou drobnost, „koštli svařák“ (ten je tedy kupodivu lepší než ten vídeňský), postáli pod Ludmilou…

   Z prodávaných vánočních ozdob, které mnohdy nabývají roztodivných tvarů, a už dávno se nejedná jen o tradiční symboly Vánoc, mě zaujaly zvířecí motivy. A nejvíc kočky obětí!  Musela jsem se k stánku vrátit, protože mi vrtalo hlavou, cože to je za ozdobu, která se jmenuje kočky obětí? Na Vánoce? Trochu morbidní, ne?

 Tak se probojuji až k pultíku, zavaleném údajně tradičními českými ozdobami. A že jich tady je, roztodivných barev a tvarů: psi, ptáci, ježci, nějaká klasika: koule, zvonky, šišky, veselejší pohádkové náměty, a pak ony hledané kočky. Zblízka jsem viděla dříve přehlednuté v. Takže nápis hlásal, že zde si lze zakoupit kočky v obětí.  Na mysli mají samozřejmě ozdobu v podobě dvou objímajících se kočiček. Takže kočky v objetí J. 

Nu, červená propiska se sama drala z kabelky, ale ovládla jsem se. Mám přeci po pracovní době. A navíc, kočky obětí mě vlastně docela pobavily. Jeden nikdy neví, nač v naší intelektuálské společnosti narazí J, a ne vždy je to tak veselé, jako vánoční kočky obětí. A pak, když jste „obětí“ vánoční nálady, jsou vám podobné podružnosti fuk.

Takže se pokračuje vánoční Prahou dál. Vyzdobený Václavák, který je sice nafintěný, ale ta atmosféra se tam jaksi ztrácí. Není to prostě ono. Lepší je pak náměstí Republiky, tam se znovu člověk cítí trochu adventně. Ale nejlepší je tu u svatého Antonína na sedmičce. Malé, ale sváteční.  Má to duchaJ . Vánočního. Trochu jako ve VídniJ.

Zde se konečně můžete stát skutečnou obětí nostalgie a vánoční rozjímavosti. A nejlépe pak samozřejmě, v nějakém objetí….

                     No, není ta čeština krásnáJ