Ovšem zapomenout se dá i na členství v komunistické straně, jak nám názorně předvádí nový ředitel České televize. Sleduji tu mediální kauzu a nevěřícně kroutím hlavou. Taková nestydatost. Kdyby to prostě přiznal, protože kdo u nás ve vedoucím postavení není bývalý komunistaL? Smetlo by se to ze stolu, jak je dobrým českým zvykem, a šlo by se dál. Ono se nakonec stejně půjde, protože morální (a vůbec žádná) odpovědnost se u nás vůbec neřeší, ale mě i v tom našem marastu úplně tahá za uši ta ignorace a trapná lež. Pan ředitel je normální kariérista, který by chtěl uspět v každém režimu, a za soudruhů se prostě vstupovalo do strany. Měli to tak všichni, měl to tak i on. Tečka. Jenže on na to zapomnělJ.! !!! Už vůbec chlapec neví, že kdysi vstoupil do lůna matky strany. Já osobně sice nechápu, proč to na něj vytáhli až teď, když už řediteloval na Nově, ale asi pro komerci není komunistická minulost na překážku, zatímco, byť stále viditelně soudružský, nicméně rádoby veřejnoprávní, moloch se tváří, že mu to vadí. Po Janečkovi směšné. Protože pokud by to mělo vadit, tak snad vyberou někoho bez rudé knížky v archivu, vybírali ho dost dlouho.Takže to nevadí ani tam, jen si hrají na svatoušky. Takové Potěmkinovy vesnice po česku. A nový pan ředitel to všechno nečekaně dramatizuje, protože svou slábnoucí pamětí vytvořil seriál na pokračování, s tím asi nikdo moc nepočítal. Čekal se obvyklý scénář, zveřejnění jeho členství, on řekne, že to tak dělali všichni a co jako? A jde se dál. Jenže pan ředitel si to nepamatujeJ. Cit pro drama mu tedy nechybí, zjevně nám do budoucna na ČT chystá řadu růžových seriálů s lehkou kriminální zápletkou z AndělaJ. Ale jestli mu tak zásadně vynechává paměť, naskýtá se otázka, zda může vést Českou televizi? Aby třeba nezapomněl na její proklamovanou veřejnoprávnost? Nebo to, že je teď zapotřebí být zadobře s jinak barevnými soudruhy. V módní vlně Šmoulů by se mu mohla přihodit nemilá záměna:-).
neděle 25. září 2011
Na co všechno lze zapomenout?
Člověk je schopný zapomenout takřka vše, zaměstnanci Ztrát a nálezů by jistě mohli vyprávět. Já sama zapomněla kdesi kdysi plno deštníků, klíčů ba dokonce i peněz. Zapomínám na domluvené schůzky, a co si nenapíšu, neudělám. Lze zapomenout nakoupit či dokonce nákup celý, zapomenout se dá i dítě ve školce. K vděčným vtipům patří odložená a vzápětí zapomenutá věc na kapotě osobního autaJ. Ze školy mám se zapomínáním bohaté zkušenosti, děti zapomínají od běžného pozdravu přes povinné přezutí až ke klasickým domácím úkolům takřka denně. Zapomínáme i my, na slíbenou písemku, jít na dozor nebo dokonce do hodiny. Scény z Marečka jak vyšité: „ zbývá už jen minuta, paní profesorkoJ“.¨
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Paráda,v neděli před objedem jsem si promasírovala břicho smíchem!!!!!Daja
OdpovědětVymazatNo jo, zapomínání, zvláště na některá fakta, je bohužel naším národním sportem. Škoda, že máme tak krátkou paměť.
OdpovědětVymazatMoc vtipný a jako vždy trefný příspěvek! Jen škoda, že nesestřelí mířený objekt!!! Myslím, že v Čechách se prosadí zapomětlivost, jako čestná legie, za hrdinství a vyjímečné skutky, ve Francii!!!
OdpovědětVymazat:-) výstižně!
OdpovědětVymazatzdá se, že zapomenout se dá i nezapomenutelné... :-(