Mrtví versus živí

Leteckých katastrof je každoročně plno. Lidé umírají po desítkách, v airbusech i po stovkách. Většinou podobná tragédie zmizí z předních stran světového tisku po pár dnech, aby uvolnila místo tragédii o něco větší, ale hlavně aktuální. Mrtví hokejisté jsou takovou výjimkou, jejich životní neštěstí plní noviny a média už skoro celý týden. Nechci tím snižovat sílu tragédie, ale jsem přesvědčená, možná trochu cynicky, že jde o tragédii hlavně pro rodinu a blízké. Byli to mladí kluci, byli úspěšní, měli život před sebou. Ale byla to také jejich volba a rozhodnutí, pracovat v Rusku, jehož letadla mají k podobným nehodám mnohem blíže, než letadla jiná. Můj počáteční šok, překvapení a i smutek, byly po několika dnech vystřídány neurčitým rozladěním, že se zase na smrti vydělává. Že smrt známých lidí je komerčně velmi úspěšná, je fakt všeobecně známý. Ostatně, nedávná tragická smrt Simony Monyové dokázala vyprodat všechny její knihy snad včetně jejích slohových prací z osmé třídyL. Najednou ji četli i ti, kteří o ní dosud neměli ani páru, stejně jako nyní pláčou všichni, kdo dosud o životě tří jmenovaných jen matně tušili, nebo ani to ne. Noviny se předhánějí v senzacích, hledají drby a paradoxy, jako kdo tam chtěl být a kdo ne, kdo do letadla nesedl a kdo ano, pořád dokola portrétují zemřelé sportovce a jednu a tutéž věc rozpitvávají pořád dokola. S určitou dávkou velmi černého sarkasmu si myslím, že jim ta nehoda zamotala hlavy, o víkendu měl noviny prodávat notoricky známý obrázek letadel narážejících do dvojčat, a teď do toho mrtví hokejisté. Ovšem oni si poradí, vznikají různé novinové speciály, diskusní pořady, kde se smysluplně pátrá po příčinách havárieL, chytří funkcionáři dokonce chtěli vystavovat rakve na Staromáku. Netem proběhlo heslo, kdo nepláče není Čech, a novináři kladou pořád dokola opravdu originální otázky typu: "Co na to říkáte?"

Co asi mají oslovení odvětit? Co čeká novinář, že se dozví? Nějakou senzaci, jako mám radost, konečně to spadlo!?

 Napadá mě, jak takové mediální šílenství dopadá na blízké zemřelých. Kde je nějaká pieta a cit? Je opravdu nutné zpeněžit úplně všechno?

Zdá se, že ano. Ale ve finále ve fiktivním souboji mrtví versus živí prohrávají obě strany. Na celé čáře.