Domácí válka

    Už pár dnů doma bojujeme s nečekaným nepřítelem. Nastěhovaly se k nám octomilky. Nejdřív to vypadalo, že si v kuchyni pěstujeme nahnilé ovoce, ale po důkladné revizi  bylo toto obvinění beze zbytku vyvráceno. Přesto byl vydán příkaz k absolutní konzumaci všeho, co by tyto malé mrchy mohlo zajímat, tudíž u nás proběhla zkrácená verze ovocné diety. Poté nastala fáze vynuceného generálního  úklidu, takže u nás mohou klidně přijít i Vánoce, jak máme naklizeno. A to včetně odpadů, které jsou tak vykrtkované, že by v nich dalo bez obav obědvatJ. Ovšem mrchy octomilky se rojí dál. Zdroj jejich rozmnožování je pro nás neidentifikovatelný, ale zjevně jim u nás svědčí, protože jejich temné hejno se pořád rozšiřuje. Na řadu přišly babské rady. Rozházený hřebíček, poloprázdná sklenka s džusem či červeným vínem-prý se utopí- ha haJ, nic nefunguje. Ve všech letenských drogériích, včetně DMka, kde se máme cítit člověkemJ, jen odmítavě kroutí hlavou. Ne, nemáme proti nim vůbec nic. Nakonec jsem sehnala něco na způsob mucholapek, kterým se ale ty fikané mrchy obloukem vyhýbají.  A tak se pomalu s nimi učíme žítJ. Doufám, že přicházející zima je vystrnadí, ale podzimní fázi babího léta zjevně prožijeme v nečekané symbióze. V neobvyklé domácí válce máme doma malého, žel urputného, vítěze. Těžko se s tím smiřujeme, ale to je asi tak jediné, co s tím můžemeJ