Třídní schůzky

Dnes byly třídní schůzky. Kdysi jsem si myslela, že z nich jsou nervózní jen učitelé, pak jsem ale mluvila s kamarádkou, které z třídních schůzek vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Vždycky se strašně bála, co bude, kdo ji zas vynadá nebo ztrapní před celou třídou. Říkala, že týden před schůzkami nespí nervozitou. To byl pro mě překvapivý pohled z druhé strany. Také jsem mívala trému před třídními schůzkami. V mládí, kdy většina rodičů byla starší než já a vyprávějte jim nějaká moudra ohledně výchovy.? Dnes už to rozhodně neplatí, a abych našla rodiče staršího než já, musím se hodně snažit. Ale hlavně,  mám moc milé rodiče a tak naše setkání připomínají neformální  shovívavé poklábosení nad tím, co nám ti pubescenti zase připravili za překvapení. Většinou s kávičkou a koláčem, což jsem dnes nestihla připravit, takže příště. Dnes vůbec všechno bylo trochu jinak. Ráno jsem si načesala vlasy, abych rodiče nevyděsila tím, jaký hastroš učí jejich děti. Jela jsem ovšem metrem a na Vltavské se mi můj účes rázem rozfoukal. Kdo jste někdy jel metrem přes Vltavskou, jistě víte, že tam někdy pěkně fučí. Dnes ráno tam bylo snad tornádo. Takže nic. Roští na hlavě se vrátilo v plné parádě. Ve škole jsem lítala jako hadr na holi, takže jsem nestačila ani uvařit tu kávu. Odměnou mi bylo setkání s milými rodiči, kteří se snad na moje schůzky chodit nebojí.? Skončili jsme před půl osmou a za dvanáct hodin začíná další školní den. Je to prostě den delší než století. Ale že je to Odnikud nikam dnes napsat nemohu. Bylo to fajn.