Blogoromán

Bloggování je patrně dalším novým fenoménem doby. Sama jsem k němu byla víceméně donucena z důvodu propagace knížky,ale musím přiznat, že jsem mu přišla na chuť. Je to svým způsobem příjemná reflexe, potažmo i terapie. Nicméně zdá se, že bloggování už povýšilo i do literatury. Jako první s tím přišel Martin Fendrych a jeho blogoromán, Slib mi, že mě zabiješ. http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/literatura/ty-vole-marty-jak-to-pises-fendrychuv-blogoroman_121608.html
 Byla jsem i na křtu, ale bylo to na mě tak nějak příliš vulgární. Ten román, ne křest.
 Ovšem když se podíváte na internetové diskuse, které on reflektuje, tak se asi není čemu divit. Ale i tak...
Další byl Michal Wievegh. Ten už samozřejmě musí být komerční, tak tam jde o soutěž a o peníze. Ale i tady se to vulgarismy jen hemží a pokud nemáte v textu nějakou pikantní soulož pokud možno incestní a vulgárně popsanou, patrně nemáte šanci uspět.  http://www.blogovyroman.cz/
 Je to zvláštní fenomén, oba dva pánové jsou jistě mistři ve svém oboru, jejich projekty jsou zajímavé a v podstatě se mi i líbí, ale zdá se, že bez řeči ulice nelze prorazit. Vox populi, vox dei. To už prosazoval po vzoru středověkých vzdělanců i  pan Železný a podívejte, jak dopadl. Vskutku nelze dnes dělat literaturu bez toho, že - a teď parafrázuji:- hovno, pytel, sračka, to je moje značka? - uf, až se mi z toho opotila klávesnice, fakt to nemám ráda. Ale blog je blog:-)
 Chtěla jsem to zkusit se školními perličkami, že bych reflektovala názory potencionálních čtenářů a pak by vznikla blogotřídní kniha, ale co by tomu řekli češtináři?:-)
Není to tak trochu cesta ODNIKUD NIKAM?