Profesor Jan Kuklík byl historik,kterého jsem si vážila. Rozhovory s ním byly vždycky obrovským zážitkem.
Než jsem jela letos na dovolenou,volal mi, že se sejdeme,abychom si popovídali nejen o Odnikud nikam.
Těšila jsem se. Uživala jsem si na Chiosu a když jsem se vrátila, dozvěděla jsem se, že pan profeosor zemřel. Náhle, uprostřed práce, s mnoha plány do budoucna. Nemohla jsem tomu uvěřit. Dnes byl pohřeb, takže je to pravda. Smutná pravda. Jen to potvrzuje staré známé, že nevíme dne ani hodiny. A že je třeba podle starých latiníků ctít zásadu Carpe diem. A nezapomínat na blízké lidi.
A já nezapomenu ani na pana profesora:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat