Zákaz

 Prý se chystá plošný zákaz mobilů ve školách...?!

Staronový ministr školství to někde avizoval, prý to tak mají na Slovensku a tak to budeme mít i my. 

No, nevím, jestli tohle je cesta. Pravda, když vidím o přestávce děti, zejména ty menší, jak zírají do mobilu, kde jim to bliká a řve - hrají tam jen hry, málokdo si tam něco čte nebo dělá něco smysluplného, tak to k tomu svádí. 

Jenže pak kouknu po dospělých a je to totéž. Až už jdu po ulici, jedu MHD, často to vidím i na silnici u řidičů, Když se někdo motá nebo dlouho nerozjíždí, většinou čumí do mobilu nebo telefonuje. 

V divadle pravidelně žádají o vypnutí mobilu, stejně se často najde jedinec, kterému prostě zazvoní i během představení.

Vidím mrňouse, kterým to matky strčí, aby se zabavili a neotravovali je. 

A pak to budou mít ve škole zakázané?

Sice to zní vzletně, alespoň se budou socializovat, věnovat se jeden druhému, povídat si. Jenže v reálu to bude spíš násilná cesta, zredukuje učitele na dozorce, který bude ostřížím zrakem sledovat, zda někdo náhodou mobil o přestávce neužívá?

Nevím, úplně si ten plošný zákaz neumím představit, navzdory proklamovaným ideálům.

Vždycky jsem si myslela, že děti je třeba naučit s tím pracovat, vytvořit i nějakou mobilní etiketu než to plošně zakazovat.

Možná nic jiného než plošný zákaz nefunguje?

Nevím, vnímám mobily pro malé děti jak zlo, neumí se pak soustředit, jsou roztěkané, nejde jim komunikovat, ale je to víc věc rodičů, jak je vedou. A když do této nevýchovy vpadne škola s plošným zákazem, asi to nepřinese moc užitku? 

Nebo, nabízí se mi interaktivní otázka pro čtenáře, jak to vidíte vy?

Četla jsem knihu o digitální demenci a dost s ní  souzním, navzdory dnešnímu okouzlení vším digitálním, virtuálním, uměle inteligentním. 

Přesto je to tady, bylo by lépe s tím nějak pracovat než to zakazovat. A sama osobně nechci hrát roli nějakého dozorce, k čemuž by mě podobný plošný zákaz asi nutil. 

No, uvidíme. Zatím se o tom jen mluví, třeba má ministr schopné poradce a nic takového se nakonec nestane. 

Ono stačí se rozhlédnout kolem, kolik dospělých neumí pracovat s mobilem v nějaké přijatelné podobě. Jestli by nebylo lepší zaměřit se na klasická exempla trahunt, tedy příklady táhnou...?

Bruslíme

 V Praze se bruslí celou zimu, na stadionech nebo pod širým nebem. Technika zvládne všechno. Ale právě pod širým nebem je to v současných mrazech docela paráda. Lze i na rybnících, což je vždycky zážitek. A ta kluziště, která poskytují ledovou plochu v každém počasí, to také mají jednodušší. Stroje nemusí tolik běžet a na ledě, ještě když svítí slunce, je to paráda. Ten led je prostě v mrazu nějak lepší. A tak lze vidět řadu bruslařských kreací, skoro se chce říci, že všichni trénují na pražské mistrovství v krasobruslení. Jen tak mimochodem, zkoušela jsem tam koupit vstupenku a jde docela o náročný úkol. Navzdory nastaveným cenám. Asi jsme nejen národ hokejistů, ale i krasobruslařů. 

Led baví i pejska, klouže se takřka s nadšením a navýsost dobrovolně.

Trénujeme

 Na maturitní ples. V Lucerně. 

Ples se u nás ve škole bere opravdu vážně:-)

Bylo třeba si obhlédnout terén, místa nástupů, prostory pro převlékání. Trochu i tanec, což mě dost vylekalo, trochu i  zadýchalo, na Star dance by to vskutku nebylo.

Nacvičit šerpování. 

Uf. Je to tedy mašinérie. Není to úplně můj šálek kávy, plesy. Plesovou sezonu většinou s radostí ignoruji. Letos tedy musím udělat výjimku. 

Zatím trénink. Nic moc, tedy:-)

Ale zase jsme se díky tomu dostali během pracovního dne do města, a to je vždycky tak trochu zážitek. Sledovat běžný ruch města v době, kdy většinou sedíme ve škole a odpočítáváme minuty do zvonění.

 A najednou uprostřed dění, v centru. Vždycky mě překvapí, jaké davy lidí proudí ulicemi. Jako by nikdo ani nepracoval:-) Prostě pro nás, spoutané zvoněním a rozvrhem, je to vždycky udivující. 

A tak jsme si to to užili. 

Do muzea

 Do Národního, ale s přívlastkem technického. Zůstáváme doma. Víkend si o to říká, tentokrát nikam daleko. Dlouho jsme tam nebyli, tak to jdeme vyzkoušet. Národní technické muzeum. 

A nic nového pod sluncem. Klasická automobilovo-letecká sekce, pořád je to prostor, který děti nejvíc baví. Stará auta, visící letadla, zavěšený balón. Kola a motorky, taková historie na kolech. 

A která se vlastně ani moc nemění. Možná proto tak funguje. 

Navíc celé muzeum včetně této části pořád není moc interaktivní, sahat a dotýkat se exponátů se tady moc nenosí. Někde už to jde, ale jsou to jen první vlaštovky. 

V podstatě se ale muzeum od mého dětství moc nezměnilo. Snad jen to, že některé tehdy běžné stroje 

a přístroje jsou nyní muzeální kousky. 

Saxana

 Divadelní představení ve Studiu Dva. V bývalém kině Blaník.

 Představení převádí na jeviště klasickou Dívku na koštěti. Po pravdě, úplně jsem si to neuměla představit. 

 Ale je to kousek velmi povedený, jak řekl můj dětský doprovod, bylo to mega dobrý:-)

 A doopravdy bylo, bavilo to i mě. Už dávno jsem neměla z divadla tak pohodový a příjemný pocit.  

Ač příběh známe, mělo to spád, jsou tam skvělé kostýmy, dokonalá kouzelnická čísla a také výborné herecké výkony. Skvělí byli všichni, ale mě nejvíc bavila Sabina Remundová. Ta byla dokonalá. 

Vtipný Jan Kraus, jako ředitel školy... jak to uteklo od okamžiku, kdy byl v roli pubertálního rošťáka.¨:-)?

Myslím, že to nemá hluchá místa. Všichni hrají skvěle, má to prostě dynamiku, drajv. 

A na závěr Petra Černocká, jako původní Saxana. To mě více méně až dojalo. A pak potlesk vstoje. Zasloužený. 

  Takže pokud někdy budete hledat představení vhodné pro děti, na kterém se nebudete nudit, tak tohle lze bez obav doporučit. Opravdu zážitek. Půvabné milé představení, které vyloudí úsměv, nabije energii. 

Hrají to už pět let, moje ostuda, že jsem to dosud nezaregistrovala. Asi to dokonce zkusíme ještě jednou, vychutnat si detaily,  užít energie, porovnat alternace:-)

Svižné, vtipné, veselé.