Komedie omylů. Jedno z mnoha letošních představení. Respektive, asi poslední z letošní sezony. Ze školy ho sice znám jako Komedii plnou omylů, ale nový překlad je jen Komedie omylů. Což vlastně ve finále docela omyl byl.
Šlo o
dárek, lístky byly za dárkovou poukázku.
I tak
nebylo snadné je koupit.
Jednak bylo dost vyprodáno. Vždycky mě to opakovaně překvapí, za ty dost šílené ceny
a
pořád vyprodáno.
Pak celý ten
nákupní proces. Moc se nehraje na to, že si to koupíte osobně. Všechno online.
Ale hned vám k tomu napálí poplatek za transakci a další poplatky, takže ta už
tak příšerná cena rychle naskakuje.
Nu ale
budiž, jde o zážitek, tak nešetříme.
Pak je tu ta
nejistota počasí, i když ta v letošním horkém létě byla docela minimalizovaná.
Ale zase když
prší, peníze se většinou nevrací. Sedíte v pláštěnce a sledujete hru
v dešti. To se nám, díky bohu, nepřihodilo.
Nakonec se
nějaká místa povedlo vybrat a představení mohlo začít.
V sobotu
večer.
A jako na
potvoru se kolem Hradu konaly nějaké běžecké závody, takže byla komplikovaná
doprava. Přesněji řečeno, MHD skoro nejezdila. Určitě nejezdila tak, jak
měla.
Přesto
jsme se tam dostali.
Nejvyšší
purkrabství. Za minulého režimu tady byl Dům československých dětí.
Dnes se tu
hraje divadlo.
Shakespearovské
slavnosti, už tradiční. Někdy od devadesátých let. Inicioval je Václav Havel a
první byly už v roce 90. Takže dlouhá historie.
A jaké
jsou Shakespearovské slavnosti na Hradě dnes?
Lidová
zábava, řekla bych. Jde o to, aby to byla co největší řachanda a aby se tam
vešlo co nejvíc lidí. Ti navíc musí při představení jíst a pít, což mě vždycky
na venkovním divadelním představení dost irituje, nechápu, proč se při Shakespearovi
někdo musí cpát nebo něco popíjet. Leč je to tak. Pak vítr, který třeba včera
docela byl, roznáší po hradním hledišti kelímky, plechovky od piva, no, kultura
jako vyšitá.
A
představení samotné?
Tak mile
mě překvapilo, že nehráli v džínách, jak je dnešní trend, ale že tam opravdu
byl jakýsi náznak historického kostýmu.
Potud
tedy dobré.
Jinak mě
to vedlo k otázce, zda má takové divadlo ještě dneska vůbec smysl?
Tyto hry
byly psány pro diváky 16. a 17. století a jejich víceméně věrné inscenování rozhodně
dnes už k popukání není.
Několik
pokusů o aktualizaci v představení sice je, ale jsou spíš náhodné,
neřku-li ojedinělé a samoúčelné.
Úplná nuda
to také není, ale kdybych to neviděla, o nic jsem nepřišla.
Do svižné
koukatelné komedie má poměrně daleko.
Třeba
první smích v hledišti přišel až po půlhodině hry, což mi u komedie připadá
přece jen trochu málo.
Místy to
bylo až trapné, především kvůli infantilnímu humoru, přehrávaným zvukům,
skřekům a neustálému křiku. Postavy se chvílemi spíš vlastně jen honí a křičí
až řvou.
Škoda,
protože herci jsou dobří a evidentně si představení užívají.
Hezké a
funkční kulisy, působivé prostředí, povedené kostýmy a živá hudba tedy ve finále
vytvářejí docela snesitelný celek, přesto mě to docela zklamalo, byť jsem
věděla, že jdeme na frašku.
Nevnímala
jsem to vyloženě jako propadák, ale jako příjemná komedie, u které bych čekala,
že se budu opravdu bavit, tak to mě Komedie omylů opravdu příliš
nepřesvědčila. Byl to vlastně takový trochu omyl. I Shakespeare by možná
před některými scénami zavíral oči
a zacpával
si uši.
A tak mi z toho
hlavně zůstala otázka, zda takové divadlo má dneska ještě vůbec smysl. Nebo
vůbec divadlo jako takové, ale to je zase jiná otázka.
Žádné komentáře:
Okomentovat