Zapršelo

Když po dlouhém a únavném horku trochu víc zaprší, hned je z toho mnohde katastrofa. Taková zatopená místa jsme potkávali minulou sobotu, kdy pršelo intenzivně celý den. Myslím, že vyprahlé stromy a sežehnutá tráva se ani nestačily pořádně osvěžit, ale potoky a říčky byly rázem na hranici povodně. Nevím, jak je to u větších toků, tohle je malý potok, který ještě pár dnů zpátky byl takřka bez vody. A také zanešený, zarostlý, neupravovaný. Nikdo se o něj nestará. 

A pak jsou všichni ve stresu, že zaprší a voda stoupá a stoupá a ohrožuje majetky kolem potoka. 

Vnímám to jako opakovaný jev, lidé jsou často nepoučitelní. Mnohde voda rvala půdu z pole, i na to jsme při jízdě po okresních rozbitých cestách narazili. Žádné remízky neexistují, nic, co by mělo nějakou logiku. A pak přijde prudký déšť a bláto a hlína se valí jako lavina. ... 

Nevím, jestli je to tak všude, popisuji jen to, co jsem viděla na vlastní oči. Pravda je, že divokému přívalovému dešti se asi ubránit nelze, totálně vyschlá půda asi nevsakuje, ale připravit by se na očekávánou situaci asi dalo. Zejména, když na déšť všichni čekali jako na smilování a byl nadmíru potřebný.....

 

Hanička písnička

 Odešla paní Hana Zagorová.

Další střípek z mozaiky mého dětství. Jednu dobu jsem k ní takřka vzhlížela, jako k idolu. Pak to pominulo, ale měla jsem ji pořád ráda, její písničky a texty.. Odešla nečekaně a symbolicky v den, kdy si připomínáme výročí dělení Československa. Celý den poslouchám v rádiu československé vysílání. A ona byla Československo. Legenda. Statečná žena. 

                                                            Je mi to líto....

Je těžké brát věci tak jaké jsou

jenomže jinak to nejde

je těžké smířit se s tím

že dál už ani zpět není kam

že už ty chvíle jsou ty tam

Profi focení

 Hezký a silný zážitek. Nerada se fotím, ale někdy prostě fotku potřebuji. A navíc, profi focení jsem vymyslela jako dárek, pro neteř, takže jsem se s ní svezla, abych měla hezkou fotku třeba pro časopis Rodina a škola, kde bude v září startovat moje rubrika Červená propiska JN.

 Vybrala jsem ověřený fotoateliér, , byl to pro nás zároveň i výlet.

 A zážitek. 

Krásné prostředí, šikovná a vlídná fotografka a krásné fotky:-)

Děkujeme:-)

A to navzdory tomu, že počasí nám opravdu nepřálo. Pršelo, naštěstí v tu chvíli jen drobně. Takže celé léto se trápíme vedrem, a když potřebujeme sluníčko, je tu podzim jako vyšitý. 

Nu, alespoň jsme si vyzkoušely, jak těžká je práce modelek. Musí předstírat, že je krásně, i když počasí zrovna nepřeje. 

Ale když se svěříte do rukou profíka, je to super za každého počasí. Užily jsme si to náramně. I s Tobiášem..

 Super.

Tak zase za deset let:-)

Přípravný týden

    Někdy je pojem přípravný týden takovou obrannou mantrou pro učitele, když vysvětlují, že nejsou doma celé dva měsíce, ale pracují už v srpnu! Někteří to rovnou zaokrouhlí a sdělují, že v půli srpna už jdou do práce. To je někdy reálné, většinou však pocitové. Už od dětství to tak mám, že jakmile se překulí patnáctý srpen, jde se do školy. Byť dnes se optimisticky snažím dětem tvrdit, že mají ještě celé dva týdny prázdnin.

Učitelé tedy oficiálně začínají školní rok o týden dřív. Pojem přípravný týden je pro veřejnost trochu tajemný pojem. Jak se kantoři připravují v prázdné škole?

   Nu, pokud je opravdu prázdná, je to parádní týden. Škola bez dětí má totiž také své kouzlo

 a vskutku se tu lze doslova na školní rok připravovat. Pomůcky, třídu, přípravy, seznamy dětí, rozdělení do skupin, nové kolegy, nové metody a spoustu dalších věcí lze v přípravném týdnu zrealizovat. Existují tam i státem nařízená setkání, jako je třeba klasické školení

o bezpečnosti práce. Tam se každý rok dozvíme, co smíme a nesmíme, většinou tedy nesmíme, pak jsou nějaká další povinná školení, požární, dnes už i protiteroristické či jak se bránit střelci ve škole.

Samozřejmě, důležitý je i prostor pro klábosení s kolegy, o dovolených, pocitech vyhoření či nadšeném očekávání, o tom, jak to léto zase rychle uteklo a copak nás asi čeká v září. Často se plánuje stmelovací pobyt, mnohdy je to doba reparátů a odložených klasifikací. Přípravný týden se prostě dá dobře a aktivně vyplnit.

 Ovšem v případě, že je škola prázdná.

Ono totiž mnohem častější variantou je fakt, že škola je plná řemeslníků. Často navzdory tomu, že se do školy nastěhovali už v červnu, zkrátil se školní rok, aby se naplánovaná rekonstrukce stihla.

 Nestihla.

  A tak v srpnu skáčete přes kabely, vrtačky a sbíječky, v prachu se prodíráte do sborovny

a v neskutečném hluku pak nasloucháte tomu, jak máte být trpěliví a vstřícní, protože tu opravu školy moc potřebujeme a firma, která to v termínu nestihla, by se mohla naštvat

 a protahovat to až do Vánoc.

 Takový přípravný týden svou efektivitu ztrácí. Naštěstí, dnešní doba přeje home office, spoustu věcí lze nachystat v domácím prostředí. Jen to okolí pak opět nabyde dojmu, že ti učitelé mají prostě pořád prázdniny...J

Libeňský svět

 Libeňský svět je krásný prostor v Libni, kde je v současnosti výstava o Anthropoidu, ale i o knize Statečnost je ženského rodu. A dokonce jsme tam o ní natáčeli rozhovor pro TV Praha. Normálně je to prostor pro výstavy, besedy i přednášky, nechá se tam promítat. Je zde spousta zajímavých artefaktů, má to ducha i atmosféru. Když půjdete kolem, stojí to za to, nahlédnout dovnitř. Nám se tam moc líbilo a hodláme svou návštěvu zopakovat:-)

Zážitky na vrátnici

 Už jednou jsem zde popisovala své dojmy z vrátnice, či moderně řečeno z recepce, kliniky, kam chodím s ušima. 

Protože se mi bohužel ušní problémy vracejí, vracím se i já na kliniku. Jsme takoví dobří holubi, co se vracejí:-)

Jsem ale už poučena, žádná cizí slova. 

Procházím vrátnicí, vím, kam jít, naivně si myslím, že tedy nemusím zde sedící dámy oslovit. 

Chyba. Musím.

"Kam jdete, paní," štěkne na mě službukonající důchodkyně. 

"Na ušní," odvětím slušně, dobře pamětliva toho, že pojmu foniatrie ani orl zdejší strážkyně vchodu nerozumí. 

"Vedlejší vchod," zavelí dáma razantně. 

"Ale já chodím sem," oponuji a očima hledám svou ordinaci. Ano, je na svém místě, byť pod krycím názvem ORL. 

"Vedle!" zvedá hlas žena a nebezpečně se zvedá ve své kukani. 

"Máš pro strach uděláno," hecuji sama sebe a odvážně jdu vstříc své ordinaci, kam jsem objednána. 

Paní ovšem nelení a vyběhne za mnou. 

Tón jejího hlasu mi nápadně připomíná černé barony.

"Vy mě neslyšíte? Jasně jsem řekla vedlejší vchod!"

Nehodlám se vzdát tak snadno.

"Ale já chodím sem," ukazuji na známé dveře, kde už na mě mává sestřička vyplněným objednacím protokolem. 

"Oční je vedle!" trvá na svém dáma z vrátnice.

"Ale já jdu na ušní!"

"Tak to je jiná, to je opravdu tady," kapituluje razantní dáma a vrací se do své kukaně. Asi blbě slyšela, když pracuje na ušním.

Nějakou omluvu ani nečekám, jen si říkám, že je to asi tady takový paradox, na ušním. 

Neslyší. 

Cizí slova neznají.

 Jako generál se ovšem cítí... 

   Nu, vzhledem k tomu, že pan doktor je tady skvělý, sem asi přijdu ještě několikrát. A on za vrátnici alias recepci nemůže. 

A i díky tomu, že se to vlastně pravidelně stává vhodnou historkou na blog, na ně nezanevřu. 

I když někdy je ta bába opravdu na ránu:-)

Beseda na osmičce

 Již brzy:-)