V Praze se většinou řeší velcí Dánové, respektive ti mladiství,
kteří se do Prahy jezdí "namazat jako Dáni" J.
Zajímavé, jakou optikou je to u nás vnímáno. Jako, že sem jezdí dělat „bordel“ a
opíjet se. Málokdy se veřejný prostor pozastavuje nad tím, že oni sem jezdí
hlavně proto, že jim to tady tolerujeme, že jim tady bez problémů takřka každý barman nalije, že alkohol je pro lidi jejich věku dostupnější než cokoliv jiného apod. Určitou roli samozřejmě hraje
i to, že jako mladí jsou jako utržení ze řetězu, což jsou asi všichni mladí. A pokud selže výchova či dozor, pak řádí jako černá ruka.
A když si to pěstujeme od malinka, v dospívání to mladí rebelové najdou jako v záložně.
Měla jsem totiž podobnou zkušenost s „řádící černou dánskou rukou.“ A kde jinde než v sauně a bazénu. Již cestou k vodě se halou rozléhal takový děsivý řev, že se mě zmocnilo neblahé tušení. To se vzápětí u recepce naplnilo. Bazén plný řvoucích dětí. Pečlivě jsem se vyptala, zda tato dětská invaze je i v sauně. Slečna se dušovala, že tam je klid. V rámci zachování svého duševního zdraví jsem tedy oželela tělesnou průpravu a obětovala bazén. Bude jen relax.
V sauně byl opravdu klid. Ovšem jen první půlhodinu. Pak vypukla dánská invaze. Asi tak dvacítka malých dánských naháčů vletěla do sauny, pak zase ze sauny, řvali jak na lesy a vypadalo to, že si hrají na Vikingy. Když se zastavili v otevřených dveřích a nevěděli, zda dovnitř či ven, selhala moje nervová soustava a předvedla jsem dokonalý hysterický výstup české učitelky. Rozčileně jsem nad nimi zamávala svým prostěradlem a důrazně jim sdělovala, že se musí laskavě rozhodnout, zda dovnitř či ven. I v tom horku jsem dokázala vyloudit dokonalý ječák. Samozřejmě česky. Hoši tedy koukali, leč z mé zuřivé mimiky patrně pochopili a ustrašeně se stáhli do zóny ochlazovacího bazénku. Nu, tam jsem za chvíli skončila i já, což mě zjevně zchladilo a uklidnilo. V příštích, podobně hlasitě děsivých okamžicích jsem již našla ztracenou rovnováhu a zkusila to na kluky anglicky. A v klidu. Kupodivu, to zabralo. Dopátrala jsem se, že se jedná o dánský fotbalový tým, který je zde na soustředění a jejich trenér je někde v bazénu. Vysvětlila jsem tedy budoucím fotbalistům, že sauna je aréna odpočinku nikoli fotbalový kotel, a nezbední Dánové na chvíli pochopili. Když míra hluku opět přesahovala snesitelnou dávku, vydala jsem se do útrob bazénu hledat onoho kouče. Byli tři. Vesele tam klábosili, bez ohledu, že někde mají nějaké svěřence. Docela se divili, že se divím (a divila jsem se nejen já, všichni v sauně byli konsternovaní), že nechávají fotbalové naděje bez dozoru a ty tím pádem dělají pěkný bordel. Ale celkem bez odporu se jeden z nich (mimochodem plně oblečený) vydal chlapce uklidnit. A šlo to, protože nastavil pravidla. V klidu jsme se pak dosaunovali, my, vystresovaní Češi, kteří bádali nad tím, proč si v cizině kde kdo tak dovoluje, i uklidnění fotbalisté, kteří se pod dohledem svého kouče evidentně utišili. Pravda, také se mohli obávat zopakování mého galavýstupu, ale po pravdě, ten na nich velký dojem nezanechal. Prostě to byli malí kluci puštění ze řetězu. Až sem dorazí jako mladiství na nějaký divoký mejdan, už se patrně tak snadno zpacifikovat nedají. Ale určitě budou vědět, že tady je ten režim takový benevolentnější a že se to prostě dá…. Zejména, když je nikdo nehlídá….Malí Dánové stejně jako velcí Dánové (a ve finále je úplně jedno,zda jde o Dány. Ono to platí tak nějak univerzálně...)
hlavně proto, že jim to tady tolerujeme, že jim tady bez problémů takřka každý barman nalije, že alkohol je pro lidi jejich věku dostupnější než cokoliv jiného apod. Určitou roli samozřejmě hraje
i to, že jako mladí jsou jako utržení ze řetězu, což jsou asi všichni mladí. A pokud selže výchova či dozor, pak řádí jako černá ruka.
A když si to pěstujeme od malinka, v dospívání to mladí rebelové najdou jako v záložně.
Měla jsem totiž podobnou zkušenost s „řádící černou dánskou rukou.“ A kde jinde než v sauně a bazénu. Již cestou k vodě se halou rozléhal takový děsivý řev, že se mě zmocnilo neblahé tušení. To se vzápětí u recepce naplnilo. Bazén plný řvoucích dětí. Pečlivě jsem se vyptala, zda tato dětská invaze je i v sauně. Slečna se dušovala, že tam je klid. V rámci zachování svého duševního zdraví jsem tedy oželela tělesnou průpravu a obětovala bazén. Bude jen relax.
V sauně byl opravdu klid. Ovšem jen první půlhodinu. Pak vypukla dánská invaze. Asi tak dvacítka malých dánských naháčů vletěla do sauny, pak zase ze sauny, řvali jak na lesy a vypadalo to, že si hrají na Vikingy. Když se zastavili v otevřených dveřích a nevěděli, zda dovnitř či ven, selhala moje nervová soustava a předvedla jsem dokonalý hysterický výstup české učitelky. Rozčileně jsem nad nimi zamávala svým prostěradlem a důrazně jim sdělovala, že se musí laskavě rozhodnout, zda dovnitř či ven. I v tom horku jsem dokázala vyloudit dokonalý ječák. Samozřejmě česky. Hoši tedy koukali, leč z mé zuřivé mimiky patrně pochopili a ustrašeně se stáhli do zóny ochlazovacího bazénku. Nu, tam jsem za chvíli skončila i já, což mě zjevně zchladilo a uklidnilo. V příštích, podobně hlasitě děsivých okamžicích jsem již našla ztracenou rovnováhu a zkusila to na kluky anglicky. A v klidu. Kupodivu, to zabralo. Dopátrala jsem se, že se jedná o dánský fotbalový tým, který je zde na soustředění a jejich trenér je někde v bazénu. Vysvětlila jsem tedy budoucím fotbalistům, že sauna je aréna odpočinku nikoli fotbalový kotel, a nezbední Dánové na chvíli pochopili. Když míra hluku opět přesahovala snesitelnou dávku, vydala jsem se do útrob bazénu hledat onoho kouče. Byli tři. Vesele tam klábosili, bez ohledu, že někde mají nějaké svěřence. Docela se divili, že se divím (a divila jsem se nejen já, všichni v sauně byli konsternovaní), že nechávají fotbalové naděje bez dozoru a ty tím pádem dělají pěkný bordel. Ale celkem bez odporu se jeden z nich (mimochodem plně oblečený) vydal chlapce uklidnit. A šlo to, protože nastavil pravidla. V klidu jsme se pak dosaunovali, my, vystresovaní Češi, kteří bádali nad tím, proč si v cizině kde kdo tak dovoluje, i uklidnění fotbalisté, kteří se pod dohledem svého kouče evidentně utišili. Pravda, také se mohli obávat zopakování mého galavýstupu, ale po pravdě, ten na nich velký dojem nezanechal. Prostě to byli malí kluci puštění ze řetězu. Až sem dorazí jako mladiství na nějaký divoký mejdan, už se patrně tak snadno zpacifikovat nedají. Ale určitě budou vědět, že tady je ten režim takový benevolentnější a že se to prostě dá…. Zejména, když je nikdo nehlídá….Malí Dánové stejně jako velcí Dánové (a ve finále je úplně jedno,zda jde o Dány. Ono to platí tak nějak univerzálně...)
