Září

    Září je ideální dobou, kdy lze někomu věnovat svazek ořezaných tužek. Prostě jen tak, symbolicky, protože je září.

   Jsou symboly, které časem ztratí svůj význam. A jsou takové, které vytrvale přetrvávají někde v kolektivním podvědomí. Jako pastelky a září. Nákup školních pomůcek.

    Nechci zevšeobecňovat, ale myslím, že září mají s počátkem školy spojené i ti, co už dávno školou povinní nejsou. A ani jim nikdo takový nepřebývá doma. Prostě tužky, nový penál a září neodmyslitelně patří k sobě. Nevím, co by víc mohlo symbolizovat pozdní léto a přicházející podzim. Vybarvené listí se teprve chystá, zatím se většinou ještě topíme v zeleni, byť letos trochu vyprahlé. Pokud tedy chceme cokoliv vybarvovat, pak krásně vybroušené barevné pastelky nám mohou být dobrým pomocníkem při nástupu kratších pozdně letních dnů a prvních podzimních splínů.

    Září je vlastně takovým převozníkem mezi letní bezstarostností a podzimní melancholií.

Je mi jasné, že maturanti, kteří se chystají v duchu hesla, že hvězdy září v září na opakovanou zkoušku, tento pocit nesdílejí, ale kupříkladu ti, co se teprve chystají na dovolenou, ti se jistě nemohou na září vynatěšit.

 Stejně tak září nabízí start divadelní sezóny či první ochutnávky dozrávajících vín.

    Už jsem si mnohokrát uvědomila, že září má v sobě opomíjené kouzlo a tajemství. Jako by si pohrával s oním Seifertovským, že každého dne se něco končí, každého dne se něco začíná. A nemusí se ani mávat bílým šátkem, září to má tak nějak pocitově.

Končí prázdniny a začíná škola. Končí zrání a začíná sklizeň. Dříve končila služba čeledínům a začínala doba hledání nových pracovních příležitostí.  Patří sem kupříkladu 

i konec první republiky a přes Mnichovskou dohodu začátek té druhé.

 Hlavně sem ale patří konec letní bezstarostnosti, v lepším případě i prázdninového lenošení, a začátek povinností a pravidelnějšího rytmu života. Podbarveného jemnými pastelovými barvami, proto není od věci připomenut si svazek krásně ořezaných pastelek. Určitě k září patří, třeba jen proto, aby nám svou barevností usnadnily rozloučení s létem. 

A vlastně se k tomu hodí i ten bílý šátek ze Seifertovy básně, protože všichni chceme věřit, že i v letošním září něco překrásného se začíná...