Babí léto

 Září přináší zaužívaný pojem o babím létě. 

   Jako dítě jsem často přemýšlela, proč je zrovna babí? Proč ne třeba dědkovské?  Nebo jiné? A lze to vůbec ještě dneska používat, babí léto? 

Co na to gender?

   Jde samozřejmě o řečnické otázky. Odpověď je totiž naprosto logická, období nese název podle hvězdokup neboli plejád, kterým se lidově říkalo baby. 

A z toho tedy vzniklo babí léto.

   Otázkou naopak ovšem je, jestli to dneska někdo vnímá. Není možné si nevšimnout, že přírodní cykly výrazně změnily své rytmy i vizualizaci. Léto je víc tropické a často hodně nevyzpytatelné. A babí, nebo třeba svatováclavské, léto může přinášet nikoli splín z končícího léta, ale úlevu ze snesitelného počasí.

    Spolu s postupujícím zářím se také zvyšuje barevnost našeho okolí, začíná se barvit tráva i listí, přesněji ty zbytky zeleně, které přežily letní horka. Po padajícím listí, které se snášelo k zemi nedostatkem vody, se totiž dalo šustivě kráčet už v průběhu července. V září se ale všechno dovybarví. Často i naše nálady. 

    Ovšemže nechci tvrdit, že v září jde jen o skomírající léto a pestrobarevné listí. Zdaleka ne. 

Kdyby se měla definovat zářijová nálada, vsadila bych na koktejl naděje, nostalgie, radosti a očekávání. To jsou ingredience, ze kterých se míchá atmosféra pozvolna zkracujících se dní, příjezdu z dovolených a návratu do školních lavic.

  Za mimořádnou schopnost zářijových dní pak považuji jejich schopnost všechno zklidnit, ztišit a nastolit nové tempo neomylně směřující k vánočním svátkům. Přeci mnozí z nás slyšeli onu prorockou větu, že Vánoce jsou za dveřmi...!

 Není to trochu předčasné, ptám se? Přeci nebudu nakupovat vánoční dárky už v září? Natož se tím stresovat?

 Někteří to ale tak doopravdy mají, jdou v klidu nakupovat. Jiné to naopak zanechává v bohorovném klidu. 

Základní myšlenka zářijové vyhrožování vánoční dobou je ale asi jiná. Zní nějak v duchu moudrosti, že vše plyne. 

A také, že všechno má svůj čas.

   A ať přemýšlím, jak přemýšlím, pořád nemohu přijít na jiný okamžik, který čas nejvíc akcentuje, než je právě září. Nejvíc je tady cítit určitá cykličnost a rytmus, něco se vrací a spoustu nových věcí začíná.

   Nepředpokládám samozřejmě, že všichni mají k zářijovým dnům stejně pozitivní vztah. Minimálně školáci a jejich rodiče se mnou mohou polemizovat. Kupříkladu o tom zklidnění. 

Ale zase ohledně rytmu a pravidelnosti, které se vrací, se mnou zase budou souhlasit. Vlastně se tím potvrzuje ambivalence zářijových pocitů. Něco nám bere, ale mnohé nabízí. 

A je asi jedno, zda v podobě babího, indiánského či docela sterilně označeného končícího léta.