Televize

Nejsem moc příznivec televize a v létě už vůbec ne. Leč je to fenomén, který stojí za zmínku, byť letně krátkou. Pro mnoho lidí je totiž televize stále zásadním pojítkem se světem, primární zdroj informací, neřku-li vzdělání. Pro některé, odkázané jen na modravou obrazovku, i zásadní zábavní pramen, prostě ač se to nezdá a mnozí mají tendenci tvrdit, že díky internetu je obrazovka pasé, je i tak televize dost zásadním jevem současnosti. Což přiživuje fakt, že jste nuceni platit televizní poplatek. A na mimo veřejnoprávních stanicích zase konzumovat nelidské množství reklamy. Program se stal více méně výplní mezi reklamami, takže je to jen o oblbování nikdy nekončícími reklamními slogany. Což v okamžiku, kdy televizi konzumujete pravidelně, může vést až ke skryté agresi, protože kdo to má vydržet, pořád dokola? Ale vrcholem televizní  tvorby je vždycky letní sezóna. Ti, co televizní lidstvo pouze zneužívají k vysávání jejich peněz, už léta usuzují, že tito diváci někam  v létě zmizí a přestanou sledovat jejich nové nekonečné seriály. Proto nasazují staré nekonečné seriály. Zde je naprosto jedno, zda jde o veřejnoprávní televizi či o stanici komerční. Tudíž se určitě neseknu, když budu v televizním programu hledat Chalupáře, Hospodu či další perly československé a české kinematografie. Tvůrci program patrně předpokládají u svých diváků tak velkou dávku senility, že si myslí, že to od minulých prázdnin zapomenou. A oni jsou tak laskaví (ve svém vnímání vesmíru), že divákům složitý děj Chalupářů znovu a znovu připomenu. V mém vnímání vesmíru je to vrchol arogance a neúcty k divákovi, který se na tu blikající bednu ještě chce dívat, platí nějaký poplatek a stejně vidí pořád to samé. Asi se to nezmění, leda by všechny televize změnily managment. I když, jedna nedávno přešla do rukou jakéhosi bohatého magnáta a výsledek je ještě horší než miliontý díl Chalupářů, takže z bláta do louže. Změna bude asi až tehdy, až se všichni  přestanou dívat. Někteří již tak činí, ale ne všichni jsou toho schopni. Nemají jiný zdroj zábavy, nemají peníze nebo docela pragmaticky nejsou zdraví a televize je jejich zásadním společníkem. Ovšem díky vrcholnému televiznímu managmentu, který myslí na své vlastní zisky či na co, ale rozhodně ne na diváka, je to dost neempatický společník. Takový, který hlásá, plaťte, plaťte, ale za co, to už se neptejte. Držet hubu a krok, zlaté televizní heslo současnosti,