Česká pošta

Státní podnik, jehož existenci, respektive spíš fungování, chápu čím dál méně, Snad jen forma vtipu, který zní, že: „Stál jsem frontu na České poště a zmeškal jsem odjezd vlaku Českých drah. Ten ale měl zpoždění, tak jsem ho nakonec stihnul. Už chápu ten systém!“

No, já sice vtip chápu, leč realitu nikoli. Vždycky, když přijdu (nuceně) na poštu na Letné, mám pocit, že si normálně z lidí tady dělají legraci. Je tam vždycky fronta jako hrom, většina přepážek zavřená a tam, kde se pracuje, je tempo šnečí. Pravda, desítky dalších produktů vám zde nabídnou, ale aby šlo nějak fofrem poslat dopis nebo zaplatit složenku, to tedy nejde. A tak si říkám, proč tato instituce ještě existuje. Poslat pohled není dnes už úplně levná záležitost, třeba ve srovnání s sms či mms zprávou. A Pošta situaci řeší „fikaně“, dalším zdražením. Ovšem služby stále na bodu nula. Když si to porovnáme s lukrativními místy ve vedení tohoto státního molochu, což jsou místa dost politicky exponovaná. I naše „vláda v demisi“ si tam mění svoje lidi, je to až k podivu, jak rychle jsme se vrátili v čase. A pak, že cestování časem je sci- fi. Na České poště je to vlastně realita, služby jako za hlubokého socialismu, běžní zaměstnanci podobně placeni, vysoký managment (kdysi tedy jakési úv) dávno za kapitalistickou vodou.  A to je asi jediná možná cesta k pochopení situace na České poště, že se zda ukazují dějiny ve svém evolučním pohybu. Nebo umožňují cestování v časeJ