Na letišti

Na letišti Václava Havla se ocitám většinou jednou ročně, o prázdninách, před vysněnou dovolenou. Letos byl naším cílem Rhodos. Na letišti jsme se ocitli ve večerních hodinách. Stejně jako vždycky mě překvapí, jak tady všechno více méně dobře funguje. To je to pozitivní překvapení. Pak mě, to už tak pozitivní není, vždycky udiví předraženost všeho. Jistě, nejdu sem nakupovat, ale pokud nám seberou všechno pití, tak si potřebuji, alespoň pro děti, alespoň jednu lahev koupit. Ale voda za stovku je i při dovolenkovém hýření trochu moc. Zjevně je to ale trend doby a tak nezbývá, než se s tím smířit. Jinak je ale pobyt na pražském letišti docela příjemný. Nesmíte tam ale trávit nekonečné hodiny zpoždění. Letos byla lehká panika již před odletem. Den před naším startem rozvířila mediální klid okurkové sezóny zpráva, že společnost Travel service neodletěla jak z Čech, tak zároveň zanechala turisty na Krétě. Ti se vrátili s jednodenním zpožděním, přičemž čas strávili na letišti. Bez informací, jak je u Travel service zvykem. Uf, to se špatně odjíždí na dovolenou. Uklidňovala jsem se starým vojenským pravidlem, že granát nepadá dvakrát do jedné díry, a když tedy neletěla letadla včera, snad dnes poletí. No, neletěla, byť celý den to nebyl. Ale pokračujme v mapování dvou rozdílných letišť.  Na tom řeckém už je to totiž trochu jinak, bez ohledu, že obě letiště patří do EU. Řekové navíc o hodně déle.  Na rhodském letišti jsme přistáli o půlnoci. Služeb jsme tudíž nevyužili, ale čekání na kufry bylo dost výživné. Ale když člověk letí na dovolenou, je většinou v klidu. Zpáteční cesta již byla kapku náročnější. To jsme si neklimatizované letiště v ostrovním hlavním městě užili dokonale. Zde žádné informace a nebýt pomalé wifi připojení, přes které šlo zjistit, že Travel servise opět letí pozdě, tak bychom ty skoro tři hodiny strávili v „blažené „ nevědomosti.  Předražené je to tady snad ještě víc než v Praze, informační cedule ale moc nefunguj, zaměstnanci nic neví (to by ale asi v Praze bylo stejné), toaleta jedna s tím stále trvajícím řeckým zvykem odhazování použitého toaletního papíru do koše, klimatizace veškerá žádná. Všechny západní letecké společnosti odlétají a na letišti zůstávají jen čeští turisté, pro které Travel service přiletí zase s dvouhodinovým zpožděním. Pak byl přílet do Ruzyně něco jako návrat do ráje, byť i tady dovedou překvapit. Třeba tím, že jsme museli vyvažovat letadlo, což je ale asi zase víc povedená akce Travel service než letiště. Prostě jsme doma a na letiště letos v létě rozhodně už nechci.