Svatá Anna

Chladna zrána. Baví mě stará česká pořekadla, která, vycházejíc z pozorování přírody, ze souladu s jejími cykly, jsou vždycky trefná a výstižná. Dnešek je často vnímán jako lámání léta, podzim začíná být lehce na dohled. Ale léto se nehodlá vzdát a je, takříkajíc, na vrcholu. Asi proto mám toto období docela ráda, protože je všechno tak v půlce. Pořád je cítit letní pohoda, lehounce šmrncnutá podzimní nostalgií. Den je pořád tak líně se vlekoucí dlouho do večera, pozvolné stmívání láká k procházkám. Nebo k poklidnému posezení na balkóně se sklenkou něčeho dobrého. Má to i své historické konotace, začala první světová válka, která měla do švestek skončit. I tehdy vyhlíželi podzim, byť s jinými pocity než dnes. A počkali si dlouhé a dramatické čtyři roky, než jim další Anna dala naději na nějaký konec. A další historie je ve jménu, kolik královen toho jména sedělo na našem trůně. Nebo i na jiném, třeba anglická dobrá královna Anna je rodem z Čech. I dnes je toto jméno oblíbené. Až natolik, že asi vede pomyslný žebříček jmen. A tak těm všem Annám či Andulkám (jde o jméno s obrovským množstvím variant, i tím je zajímavé) blahopřeji a přeji krásná, byť již chladná letní rána. Dnešek je ovšem čestná výjimka, rána stále zůstávají tropickáJ