V údolí kolem Lužnice. Jdete, jdete a najednou se
nedovoláte. Vypadá to, že bych tímto textem chtěla napadnout lživou či klamavou
reklamu našich operátorů, kteří tvrdí, že mají stoprocentní pokrytí. No, že
nemají, víme už dávno. A nechci si stěžovat, protože na tyto molochy to stejně
neplatí. Naopak, chci to kvitovat s povděkem. Ač na první dobrou to byl
chvíli šok, ten předražený přístroj, co všichni taháme s sebou a mnohdy je
alfou i omegou všech našich komunikací, schůzek, zábavy či informací, je
najednou k ničemu. Nefunguje. No signál. A když tu chceme pár dní pobývat,
a to my chceme, je třeba to vstřebat. Překvapivě to jde rychle. Jako za starých
časů. Bez telefonu. Z očí do očí. U ohně s kytarou. A je to super
čas. I bez signálu. A že nejde o partu starých trampů, ale mladých studentů,
ještě před maturitou. I oni umí žít bez signálu, byť se nám to nezdá. A bylo to
moc fajn, v Přiběnicích u Lužnice, bez signálu.
P. S. možná by ale nějaká stížnost na operátora nakonec být mohla,
dost okatě nám lže ohledně pokrytí. V tom pak jde už o princip.
Žádné komentáře:
Okomentovat