Sladký příběh

Sbírám cukry. Je to taková sladká vášeň. Vytváří mi v kuchyni hezky barevné zákoutí. Sama nesladím, kávu v restauraci si dám s mlékem a cukr odnesu:-). A stejně tak řada mých přátel, kteří mi cukry vozí, z domova i ze světa. Některé jsou velmi kreativní, obdařené příběhem. Třeba tyto italské. Ty jsou navíc ještě  darovány s podmínkou, že musí být příběh sepsán. Takový domácí úkol. A úkoly se mají plnit, jedno, zda jde o zadání hořké či sladké. Zde se příběh přímo nabízí, zvířátka a italští petrovští. Veškerá zvěř se v italských horách totiž ukrývá před navrátivšími se vlky, kteří vtrhli do italských hor, aby tam vyhnali veškerou zvířenu a mohli se po sjezdovkách pohybovat samotní. Zvířátka se pak ukrývají v zapadlých italských vesničkách, kde je klid a pohoda, tudíž tam mohou vesele panáčkovat sněžní zajíci,(1) kteří by jinak v reálu prchali před jedoucí vlčicí. Veverka(2) si tam může brousit svůj ostrovtip, za který by ji jistě vlčice setřela. Medvídek s růžovým zajíčkem (3)mohu v klidu posedávat, aniž by se museli bát, že je někdo přejede na sjezdovce. Sova (4)si tu v klidu dumá nad svými moudry a ví, že tady bude nejchytřejší, přičemž vlčí smečka by jí jistě tohoto pocitu nedopřála. Stejně to má jistě i sob(5) a ono poslední zvířátko, (6)které nedovedu dešifrovat. Prostě cukrový příběh z italských hor na italských cukrech. Úkol splněn. Zvířata přežila, vlci už jsou zase doma:-). No, nejsou ty cukry inspirativní