Na Slovíčko

Slovem a obrazem jaké to bylo včera v Benešově. Půvabná kavárna v okresním městě. Setkání s milými lidmi. Prostě velký zážitek. Výprava z Prahy je samozřejmě vskutku výprava, protože prokousat se přecpanou Prahou, nefunkční D1 a stojící přeložkou na Benešov je vskutku dopravní dobrodružství. Skoro tři hodiny. Nu, a já samozřejmě zabloudím i v Benešově:-).Respektive nezabloudím úplně, jen přes ty rozkopané ulice a uzavírky nenajdu cestu na náměstí. Parkuji tedy v přilehlé ulici, do které zas netrefím po akci, tudíž se vystresuji, že mi zmizelo auto. Nezmizelo, ulici jsem našla na druhý pokus, kavárnu Na Slovíčko též. 
Chvíli trvalo ono důvěrně známe šimrání kolem žaludku, jako jestli přijdou hosté, jestli se to povede a celá další plejáda obvyklých myšlenkových pochodů. A pak začali chodit lidé, mezi nimi i mně dobře známí staří přátelé, což mě obzvláště potěšilo. Program uvedl pan profesor Hoza, který mluvil tak, že jsem byla až dojatá. Následovalo moje vlastní představení knihy a audioknihy, četba a beseda. 
Cítila jsem se prostě jako doma, protože v Benešově to tak vždycky mám. Potlesk na závěr, květiny a potřesení rukou od Františka Kreuzmanna byl sladký bonus. 
Pak ještě tedy trochu dramatická cesta do Prahy, kdy lilo tak, že nebylo vidět na metr před sebe. A Praze ani kapka. Prostě den plný zážitků. Děkuji za pozvání a všem milým hostům za účast.