Puritánka

Občas mě něco zvedne ze židle, když reálně vím, že se rozčiluji zbytečně, protože stejně nic nezměním. A ještě budu označena za puritánku, konzervu či starou strukturu.  A tak už se nerozčiluji, jen nechápavě kroutím hlavou. Třeba nad tím, že v divadle hrají hru o znásilněné muslimce, kterou znásilnil Ježíš? Proč? Jaký má taková hra smysl? Prý je to o svobodě, hájil, tuším, že ředitel divadla, tuto inscenaci. Nechápu tedy, jakou svobodu myslí, ale minimálně tu historickou dost razantně zpochybňuje. Asi pro některé umělce platí jiná svoboda. Asi taková, jakou předvedli v jiném divadle, tentokrát německém, kde prý nabídli volný vstup těm, kteří přijdou s hákovým křížem na paži. Ti, co se takto nevymódí, zaplatí a ještě navíc je označí židovskou hvězdou…Prý je to také o svobodě, svobodně se rozhodnout, co jsem ochoten udělat pro něco zadarmo…

Zdá se, že nejen nějaká pravidla už dávno neplatí, ale nefunguje ani cit, vkus, soucit, o zdravém rozumu ani nemluvě. Kdybych hlásala, že podobné věci bych nedovolila, jsem za puritánku. To v lepším případě.  Také bych mohla být za cenzora. Či nějakého absolutistu…Nu, v těchto případech bych jím asi byla ráda. Pokud je totiž toto odraz či dokonce obraz naší doby a myšlení většiny, pak pán bůh s námi a zlé pryč….