Psi patří k našemu současnému životu víc než kdy jindy.
Odzvonilo časům, kdy u venkovské boudy postával jeden chlupáč, většinou na
řetězu, a ve městě aby psa pohledal. Pokud nechci psát o týraných psech,
množírnách a jiných nešvarech dneška, což nechci, pak se dostáváme do úplně
jiné dimenze. Pes kam se podíváš. Ve městě v roli privilegovaných mazlíčků.
Psi se stali členy rodiny, někde dokonce těmi nejhlavnějšími. Nebo minimálně
nerozmazlovanějšími. Psí byznys úspěšné vzkvétá. Lze zakoupit psí obleček, vzít
pejska na masáž či ke kadeřníkovi. Existují psí sušenky i bonbonky, psí
konzervy jsou rozhodně dražší než ty lidské, o návštěvě lékaře ani nemluvě.
Prostě, pro mazlíčky všechno. I na psí hřiště s ním můžeme zajít, aby si
vyhráli a vydováděli se. A právě tam mě vždycky cukají koutky. Pobyt na psím
hřišti je totiž vždycky velmi inspirativní. Co se týká fantazie a kreativity
ohledně psích jmen. Pro inspiraci by si
sem mohli chodit autoři pohádek či fantasy příběhů. Asi by je překvapilo, jak
různě se dají jména kombinovat. Alíka ani Bobíka zde většinou nepotkáte. Zato
Herkula či Herákla poměrně často. Onehdy na nás vyrukoval Rambo v podobě
pražského krysaříka. Často potkáváme Felixe či Avatara, známe Jonatána, Beatris
i Luisu. Štěká na nás Filoména a u branky na hřiště často kňučí Zeus, protože
ho to na hřišti nebaví a chce pryč. Zato Hamlet i Ofélie jsou tu spokojeni,
stejně jako jejich panička, zjevně ctitelka Shakespearova. K těm si jistě
řadí i majitel Jaga či Leara, byť zde nedovedu dešifrovat, zda se psík
nejmenuje foneticky, tedy Lír. Potkáváme Ferneta, tam bude asi páně zaměření
jiné než na klasické divadlo. My s Tobíášem zase mateme kolemjdoucí
maminky, které se někdy domnívají, že volám na jejich synka, protože Tobiáš je
nyní i časté dětské jméno. Ostatně, ani v tom nejsme osamoceni, lidský
kalendář se často transformuje do toho psího. Dokladem je plno psích Elišek,
Terezek či v mužské podobě Pepíků, Lukášů či již zmíněných Tobiášů. Prostě
proti gustu žádný dišputát, jen mi někdy přijde úsměvné, když se maličký Zoro
(asi mstitelJ)
sápe na obrovskou dogu, kterou majitelka něžně oslovuje jako Nelinku. Prostě
při výběru psích jmen se fantazii meze nekladou. I náš první, Zachariáš
z Hradce, byl dost extravagantní výplod mé představivosti. Dnes by měl
šestnáct let, ale už rok pobíhá za duhovým mostem. Myslíme na něho ale často,
nejen při „hlubokomyslném“ zamyšlení nad psími jmény.
Možná by se k zamyšlení hodil spíš filozofické
porovnání, kolik lidí či nedej bože dětí, se má hůře než někteří psí mazlíčci,
ale to je zase na jiný text. Na text, ze kterého trochu mrazí, zatímco psí
jména mají budit úsměv
Žádné komentáře:
Okomentovat