Už u parkování se vždycky ukáže, že tady není nic
jednoduché. Vzhledem k modrým zónám mnohé parkovací plochy u obchoďáků
jsou buď zpoplatněny, nebo se na podobný krok chystají. U vjezdu vás pak
zasekne závora nebo nějaký hlídač.
„Kam jedete?“ ptal se mě nedávno jeden takový nerudný
zaměstnanec.
Poněkud mě tou otázkou zaskočil. „Kam asi, na nákup? Co
jiného bych tu asi dělala?“
„Třeba parkovala“ odsekl dědek. Po kratší výměně názorů
nerad uznal, že se zmýlil a cílem mého výletu je opravdu nákup. Chvilku bojoval
se svým vnitřním nastavením a pak se trochu strojeně pousmál.
„V tom případě zde máte tři hodiny zdarma,“ vrazil mi do
ruky lísteček s vyznačeným časem a gestem mě poslal dál. První krok byl úspěšně
zdolán.
Pohybovat se pak v prostoru parkoviště je ale stejně
náročné jako vést rozhovor se zarputilým hlídačem. Většina lidí je zde jako
z jiné galaxie. Bezmyšlenkovitě kráčejí po ploše, duchem někde u pokladny.
Že se zde pohybují auta, většinu lidí nezajímá. Nezajímají je často ani jejich
děti, které zde volně pobíhají mezi parkujícími auty. Do toho se pohybují
vystresovaní řidiči, kteří nemohou najít místo nebo naopak, s přeplněným
vozem zkoušejí v tom frmolu vyjet. Troubí, nadávají, vztekají se. I oni
jsou jako z jiné galaxie, protože ihned zapomněli, jak se chovají, kdy
nejsou za volantem. Teď ale řídí a vidí to úplně jinak. A že by respektovali
ostatní řidiče, o tom nemůže být ani řeči. Je to prostě dopravní peklo, jedno z nejhorších,
které znám.
Pak samozřejmě následuje krok druhý, a tím je blázinec v nákupním
centru, kde to vypadá obdobně. Snad jen riziko, že skončíte pod koly nákupního
vozíku je menší, ne že na parkovišti skončíte pod koly nějakého nepozorného řidiče.
A to je situace u těch menších
supermarketů. U těch obřích je možné ještě na parkovišti zabloudit, nebo zpětně
své auto nenajít, protože si nepamatujete, kde stojí. A to nemluvím o krádežích
v těchto lupičsky oblíbených lokalitách. Prostě, vyjet si na nákup a
zaparkovat je někdy docela velký adrenalin.
Žádné komentáře:
Okomentovat