Vždycky,když máme zahraniční návštěvu, přichází příležitost
cítit se ve vlastním městě tak trochu
jako turista. Jdeme s hosty po exponovaných turistických lokalitách,
vciťujeme se do pocitů cizinců, kteří jsou převážně odkázáni na služby
v centru. A tak se mačkáme před radnicí, která je ale zahalena lešením,
takže zážitek je sotva poloviční. Ale davy zůstávají. Nesou vás kolem obchodů
s kýčovitými suvenýry na Karlův most. Tam tedy přituhuje, vskutku hlava na
hlavě.Na druhé straně už se dá lépe dýchat. S nákupy je to ale všude
stejné. Nejvíc mě fascinují pet lahve s vodou za stovku. Ty samé, co
nabízejí v Bille v akci ze jedenáct korun. Turistům zjevně tato viditelná
zlodějina nevadí, jsou to tři erua a to je cena, která je pro ně asi běžná. Jen
mě se to zdá takové přehnané. Kafe za sto pade a dortíček za dvě stě mi také
nepřijdou moc adekvátní, a trochu mi i zhořknou. Nu, centrum je prostě jiný
vesmír. Jen mám někdy pocit, že zatímco ceny zde pravidelně inovují směrem
vzhůru, služby už tak intenzivně zlepšovány nejsou. Jako by jediným a zásadním
cílem bylo vytřískat z těch turistických davů co nejvíce, bez jakýchkoliv
ohledů. Zní to docela pesimisticky, v kontrastu si dobrým pocitem ze
setkání se zahraničními přáteli.
Oni to také tak neřeší, Prahu prostě mají
rádi. No, to já také, proto se mi tento kaz na její kráse docela příčí. Ale je
to asi tak jediné, co s tím mohu udělat.
Žádné komentáře:
Okomentovat