Matematika

„Já jsem jenom na humanitní obory,“ zdůrazňují lidé, když chtějí vysvětlit, proč neuvažují logicky, mají dluhy či se nechají ošidit při každé větší platbě.

Není to ovšem jediný důvod, který široce démonizuje matematiku. Jiní zase říkají: „ K čemu mi budou nějaké derivace, odmocniny či rovnice o dvou neznámých…“

   Zkusila jsem v matematice zdůrazňovat ty ryze praktické prvky. Když jsem stála nekonečnou frontu během jakési letní tržní taškařice, kde jsem si chtěla zakoupit repliku středověkého pokrmu, napadlo mě zeptat se dívek, které tuto nehybnou frontu obsluhovaly, proč ty jednotlivé položky nesčítají z hlavy. Bylo by to rychlejší.

„Je to tak přesnější,“ pokusila se jedna z nich přenést odpovědnost na mobilní telefon, na kterém své objednávky sčítaly.

Zřejmě si myslely, že jsem padlá na hlavu. Sčítat z hlavy je přece mnohem složitější, než to naťukat na telefonu. Vymluvit jim tento fakt nebylo vzhledem k jejich neschopnosti plynule sečíst tři čísla vůbec jednoduché.

   Mně osobně to však přivedlo k myšlence, že tady je zakopaný pes. Ve virtuálním světě. Je to úplně stejné jako s humanitními vědami, ve kterých to ale není tak markantní. Když neznáte nějaká historická fakty, najdete je na netu. To je trendem dneška, mohutně podporovaným ze všech stran. Kdo by si měl všechno pamatovat.

Když neumíte sčítat, namačkáte si to na telefonu. To je také trendem, byť asi ne tak hlasitě podporovaným, o to víc ale provozovaným. Nechce se mi totiž věřit, že by všeobecná panika z matematiky byla způsobena jen vrozenou (ne)dispozicí. Ve všech oborech platí, že cvičení dělá mistra, proto si myslím, že i matematika se dá z části natrénovat.

Dám spíš na poctivou základnu než vzletné zámky. S těmi mám také trochu potíž, jsou opravdu někdy příliš abstraktní a neuchopitelné. Ale opěrné sloupy matematiky: logika, přesnost, soustředění by měly být uchopitelné pro všechny.

Vezměte třeba výše propírané sčítání. Kdo netrénuje, nezbývá mu než věřit, že mi okolí všechno sečetlo tak, jak má. Stejné je to s násobilkou, procenty, geometrií. Všechno se dá napasovat na praktický život a smysluplně využít.

   Ne, že bych sama byla matematický génius. Popravdě řečeno, spíš patřím k těm nenadaným. Žádný číselný počin jsem dosud nevyprodukovala, a pokud se nepropadnu do paralelního světa, asi žádný ani nevyprodukuji. Léta jsem také automaticky akceptovala špatnou pověst, kterou matematika u nás má.

Dneska vím, že je to trochu nefér. Jestliže někdo chce studovat, měl by mít pochopení i pro matematiku. Bez ohledu na to, že chce proniknout na vysokou školu přes humanitní vědy.

Představuji si to tak, že by se matematika napasovala víc na praktický život, šlo by víc o aplikaci než jen teorii, mnohdy vskutku nepochopitelnou.

Pravda, k zjednodušení matematiky by to asi nevedlo, ale k její popularizaci ano. Z tohoto hlediska by logicky bylo nejlepší, aby se pověst začala zlepšovat na pedagogických fakultách, přípravou budoucích učitelů matematiky. Aby neprodukovala nadlidi, kteří zahaleni svými neuchopitelnými čísly, neumí sejít mezi lid obecný.

Není nijak vyloučeno, že se to podaří, ale musí být snaha. Na obou stranách matematického spektra. Těch, co královnu věd adorují a přednášejí (mnohdy povýšeně) i těch, co se jí bojí a tak ji ignorují (mnohdy rovněž povýšeně).

Někteří z fundovaných matematiků se o to již pokoušejí, ale zdolat většinovou nechuť k matematice není vůbec snadné. Vedle dosud běžně používaných výmluv na nenadání je tu další silný exponent, tím je mobilní technika. Kdo by namáhal mozek, když všechno lze snadno přečíst z telefonního displaye?

   Problémů ovšem vyvstává víc. I když totiž začneme matematiku zlidšťovat a zkusíme ukázat její lidskou tvář, musíme se ptát, zda všichni doopravdy musí disponovat maturitním vysvědčením z matematiky?

 Například by mě v této souvislosti zajímalo, kolik úředníků, kteří tuto povinnost hlasitě proklamují, podobnou zkoušku skutečně absolvovali?

 Popravdě řečeno, žádný papír z vás úspěšnějšího člověka neudělá, tak proč se nezaměřit víc na pochopení matematiky než na vytváření matematického strašáka?

   Přesto musím přiznat, že pokud bych byla přizvána k hlasování, zda matematiku k maturitě ano či ne, zvedla bych ruku pro ano. Přeci jen ta logika, přesnost, vytrvalost, disciplína….

To vše jsou matematická pozitiva, která hned tak něco nepřebije. Potřebná pro studium i pro život. I když na druhé straně, v dnešní divoké době, kdy se glorifikují úplné jiné schopnosti…?

Naštěstí k žádnému hlasování přizvána nebudu, takže si mohu oddychnout. Protože pak by mi to všichni kolem pěkně spočítali!