Řecko negativně

Na příjemných věcech se sice mouchy hledat nemají, ale jde jen o pocit či úhel pohledu, a tak zkusím připomenut i fakta, díky kterým nemusí být dovolená v Řecku pro všechny tou úplně ideální. Vycházím hlavně z letošních zážitků, kdy mě nejvíc ničil všudypřítomný hluk. A to i přes to, že nám cestovní kancelář Alexandria výslovně slíbila klidné a tiché místo.

 Ovšem zjevně mají jinou představu o klidu než já. Jako by si zde všichni mysleli, že jedině dunivá reprodukovaná hudba je to pravé léto, proto zněla ze všech možných i nemožných barů, diskoték i restaurací, navíc dost dlouho do noci, takže jsem mohla spát jen díky kvalitním špuntům v uších. Je to prokletí současnosti, že všechno musí řvát jak na lesy. Jistě si odjakživa lidé zpívali a hráli, ale za rohem o tom už nikdo nevěděl. Zatímco dnes, díky zesilovačům a mnohdy bezduché hudbě, nastala doba hlukového teroru. Alespoň letošní Korfu ho nabídlo v plné parádě. To tedy bylo velké negativum.

Další je poněkud intimní. Jezdím do Řecka už od roku 93, a stále po nás chtějí, abychom odhazovali toaletní papír do koše!? Vždycky v mezidobí na to zapomenu a pak se zase divím? Země v EU a pořád taková hygienická zvrácenost? Nechápu.

Stejně jako další negaci, situaci na letišti, kde vám zváží kufry a pak je musíte sami odvléknout kamsi, odkud pak odjedou na pásu do útrob letiště a posléze i letadla. To v lepším případě. Proč nemohou zavazadla odjet na pásu od člověka, co je váží a odbavuje, nechápu. Stejně jako to, že v odletové hale v rozpálené Kerkyře mají dost neklimatizované prostory, což se v okamžiku pravidelného zpoždění letadla stává dost nekomfortním prostředím.

 A je to tak vždycky, alespoň moje řecká zkušenost taková je.

Najít se dá plno dalších negativ. Třeba nedochvilnost, vztah k pořádku, či k nějakým termínům, ale to se většinou nechá vydržet. Na dovolené tedy. Pro život bych to nechtěla. Ale na dovolenou sem, i přes výše zmíněné, jezdím velmi ráda. I když ty toalety mi přijdou víc než středověké…..,

A celkově se negativně mění přístup k turistům. V devadesátých letech to byla taková cestovní divočina, hlavně dojet někam k moři. Ale všichni tak činili s velkým nadšením.

Na počátku nového tisíciletí se ustálil jakýsi standart, většinou se lítalo s Fišerem, v letadle se o vás starali (blahé paměti jsme měli občerstvení i s opravdovými příbory, ne s plastem), když jste přistáli, delegáti se o vás postarali, v autobuse pustili řeckou hudbu pro náladu, všechno vysvětlili, dopravili do destinace. Na úvodní schůzce pak welcome drink a péče po celou dobu pobytu.

Nu a v tomto desetiletí už je to zase jen továrna, letí se tím, co je právě volné, takže většinou (vždycky) mnohahodinové zpoždění, v letadle nedostanete nic, nestará se o vás nikdo, ani delegát v místě doletu. Ten vás nažene do autobusu, bez nějakého komentu, rozveze po destinaci a celou dovolenou ho nevidíte, takže řešit nějaký problém se s ním opravdu nedá. A welcome drink? To by vyžadovalo nějakou vstřícnost a empatii a to se dnes moc nenosí.

 Samozřejmě, ti co cestuji sami, bez cestovky, to mají jiné, já reaguji na to, co znám a zažila jsem. Copak nás asi čeká v desetiletí následujícím? Skoro si ani nechci představovat L. A tím končím svoji dnešní řeckou negaci.