Školní rok mnohde startuje formou seznamovacích pobytů.
Přivedlo mě to ke krátkému zamyšlení. Ne snad, že bych je chtěla nějak
zpochybňovat, ale že mě zaujalo, jak různě mohou vypadat.
Začala jsem dokonce vzpomínat. Říci, že jsem nezažila žádný
stmelovací pobyt, by znamenalo podléhat jakémusi vzpomínkovému klamu, což
rozhodně zatím ještě nemíním. Ale rozhodně se tak žádný z mých
studentských výjezdů nejmenoval. První seznamovací pobyt jsem zažila až před
nástupem na vysokou školu a oficiálně šlo o chmelovou brigádu, za kterou jsme
obdrželi první vysokoškolský zápočet. Seznamovat jsme se tedy museli, chtě
nechtě. Představa, že se z brigády nějak vyvleču, mi tehdy připadala
takřka nemožná. Kromě toho jsme během tehdejší školní docházky zažili i jiné
pobyty, svým způsobem hodně stmelovací. Šlo o povinnou bramborovou brigádu na
začátku maturitního ročníku, která nám ukousla tři týdny z předmaturitního
podzimu. Další stmelování jsme zažili na zavádění chmele ve třetím ročníku, kdy
jsme se na pokoji pro šedesát lidí se společným hygienickým zařízením stmelili
opravdu dokonale. Podobný charakter stmelování či seznamování lze připsat i
kurzům, které se ve své době nazývaly branný a sportovní. Sportovní by dnes asi
prošel také, sice asi s akčnějším názvem, třeba něco jako adrenalinový či
zážitkový, ale jistě by své uplatnění našel i v dnešním ŠVP. Šlo o týden plný sportu, kdy jsme sjížděli
řeku, jezdili na kole, trénovali volejbal či zkoušeli imperialistický sport baseball,
někdy se dokonce i lezlo po horách. Přitom jsme se dokonale seznámili, mnohdy i
výborně stmelili. Branný kurz, během něhož jsme se připravovali na třetí
světovou válku, by asi dnešní osnovy neschválily. Osnovy vlastně nejsou, tak
RVP. Běhali jsme v plné polní, stříleli z malorážky, plazili se
v bahně, učili se obalovat slámou proti jadernému útoku. Za poznámku, že
fakt nevím, kde v Praze při náhodné atomové explozi najdu slámu, hrozila
nejen dvojka z chování, ale spíše přímo vyhazov ze školy. Naštěstí jsme to
dokázali ustát, stylem jeden za všechny, všichni za jednoho. Takže vlastně
dokonalé stmelení kolektivu. Do podobného rámce jistě mohu zařadit i všechny
lyžařské pobyty v Krkonoších či pochodová cvičení kolem Prahy, která
bývala součástí každého ročníku. Zajímavé je projít si náplň současných
stmelovacích a seznamovacích pobytů. Hodně se tam objevují odborné
psychologické termíny. Jeden z hlavních cílů je stanovení pravidel, takže
mnoho našich tříd je vyzdobeno plachtou (některé plachtičkou) se seznamem
pravidel vzájemného chování. Většinou se následně moc nedodržují a stávají se
tak pravidelnou náplní třídnických hodin, kde se řeší, proč se ta pravidla,
která si „dobrovolně“ stanovili během seznamovacího pobytu, permanentně
porušují.
Současný školní rok ale většinou nelze začít jinak, než
seznamovacím pobytem, ve vyšších ročnících pak stmelovacím pobytem. Zajímavou
kategorii pak tvoří problémové třídy, které také mají svůj pobyt. Chtělo by se
říci, že nápravný, ale to je nekorektní termín, tudíž i v tomto případě se
užívá neutrální označení stmelovací pobyt. Všechny pobyty musí být krátké, aby
moc nezasahovaly do rozvrhu a také do víkendu. Musí být zaplatitelné, odborně
vedené a shodovat se s RVP. Když začnete pátrat, jak nejlépe by měly
vypadat, zjistíte, že jde o klasickou terminologii. Poznat sám sebe, naučit se
pracovat se stresem, vyrovnat se změnou prostředí, umět bojovat
s prokrastinací, osvojit si nové návyky….
K tomu účelu samozřejmě existuje celý arzenál her, které vám
draze najatá agentura ráda aplikuje na studenty všech věkových kategorií. To je
sice pěkná vize, ale existuje i starý dobrý způsob, který znamená, že vezmete
děti, batoh a vyrazíte do terénu. Bez mobilů a tabletů, což často bývá ten
největší problém, protože jakmile se děti každou hodinu nehlásí, někteří rodiče
značně znervózní a mají pocit, že omezujeme základní práva jejich ratolestí.
Když se toto podaří, lze i bez draze zaplacené metodiky docílit stmelení nového
i starého kolektivu. Prostě se dostanou do jiného prostředí, zbaví se svých
dosavadních komfortních podmínek a učí se spoléhat sami na sebe. A své
kamarády. Jenže to vyžaduje i nadšeného kantora, který s nimi bude nocovat
ve stanu a vařit si houbovku v kotlíku. A takových už asi moc není, byť
stále existují.
Možná by stačilo ubrat na vzletných frázích a vrátit se
k běžným dětským hrám, orámovaným poněkud drsnějšími přírodními
podmínkami. Aby si děti opravdu něco vyzkoušely na vlastní kůži. Třeba nocleh
v lese, vlastnoručně připravené jídlo či naštípané dříví. Jenže to se
většinou moc nehodí do korektního rámcového plánu, protože co kdyby se tou
sekyrkou zranili či během noclehu pod širákem nastydli? Proto se většinou
seznamují formou sofistikovaných her, aby své volno trávili ve virtuálním
světě, protože se zákazem mobilů někteří rodiče absolutně nesouhlasí. Ale
důležité je to slovo někteří, protože někde je to úplně jinak. Stmelují se tak
nějak přirozeně, stejně jako seznamují. Jen musí být ona dobrá vůle. A vzájemná
shoda.
No, uvidíme. Začátkem září odjíždímeJ
Žádné komentáře:
Okomentovat