pondělí 28. srpna 2017

Moderní život

Pokrok nelze nikterak zastavit. Svět je dnes úplně jiný, než býval za života našich rodičů, o prarodičích ani nemluvě. Vývoj nejde dopředu mílovými kroky, ale přímo desetimílovými. Zatímco dříve tak nějak poklidněji plynul, co platilo za jedné generace se jen pomalu posunovalo za života generace  ke druhé, dnes se vše valí hektickým tempem, radikální změny jsou nejen mezi generacemi, ale i v rámci jedné generační etapy se ději překotné změny. Každopádně, v našich zeměpisných podmínkách nyní žijeme velmi pohodlně. Myslím si, že v podstatě všichni zde máme přijatelný prostor k životu, byť někteří jsou na tom lépe a jiní hůře, to nelze zpochybnit. Ale žít se tady dá. Takřka vše je k dostání, vše se dá zařídit. Ale takřka. Věci, které se dnes stávají vzácné, ba skoro neexistují, se dají poměrně snadno vyčíslit. Za prvé je to ticho a klid. Zejména ti, co bydlí v blízkosti nějakých letních festivalů, povolených i nepovolených technopárty, veselých sousedů, nočního klubu či jen nějaké permanentní stavby by mohli vyprávět. A zastání nikde, pravidla žádná nejsou. Prostě čím víc hluku tím úspěšnější akce.  A to nejen v hudební produkci, ale i v tom nekoordinovaném budování. Pokud někde řvou stroje od božího rána do temné noci, je to „vizitkou“ toho, že se něco děje. Pracovníci se střídají, že obyvatelstvo postižené lokality se střídat nemůže, nezajímá nikoho úplně stejně, jako to, že se někde sejde nelegální techopárty, kterou policie sice monitoruje, leč nezakročí. Ovšem běda, budu li tropit výtržnosti někde já, sama samotinká. To si hned troufnou, ale monstrózní megaakci nechají být. Že tam žijí nějací lidé, kteří se z toho hluku mohou zcvoknout? Koho to zajímá…
Čímž se dostávám k druhé nedostatkové věci dneška, kterou jsou nějaká pravidla, empatie či respektování práv toho druhého.
Neexistuje. Stejně jako třetí věc, kterou je soukromí, které se pod dohledem velkého bratra stalo jen vzpomínkovou relikvií a iluzí dávno ztracenou.
A to je tedy  náš současný moderní život. Chceme ho, máme ho. Jen nevím, kdy se staneme jeho definitivní obětí.

A jaké nedostatkové zboží se chystá pro modernější život další generace…? 

Žádné komentáře:

Okomentovat