Během letního setkání si nedávno někdo povzdechl nad
neúprosností času, která způsobuje, že najednou se dostanete na post nejstaršího
v daném kolektivu.
Takový jev přichází většinou nečekaně, a v okamžiku,
kdy si ho uvědomíte vy, je pro vaše okolí už dávno pevně zažitý.
Něco takového se neděje jen v pracovním prostředí, kde
se z role toho nejmladšího pozvolna přelijete do pozice mladý a nadějný,
že si fáze, kdy jste jen nadějný a pak už bez přívlastku ani nevšimnete. A
najednou jste nejstarší.
Může tomu být i doma, kdy se plynule přerodíte
v babičku, aniž by se někdo ptal, zda se jako babička opravdu cítíte.
Pro některé to bývá důvod k depresi, pro jiné k tvrdošíjnému
boji proti ubíhajícímu času.
Ideální samozřejmě je, když to přijímáte v souladu a
v pohodě. Někoho to ale potrápí už při pětadvacátých narozenin. Řekne si,
že čtvrtstoletí je tady a na hlubokou depresi je rázem zaděláno. A při každých
dalších kulatinách se jen prohlubuje.
Vlastně ani nevím, jak se k danému problému stavím
sama. Asi jsem při tom čtvrtstoletí byla prototypem depresivního oslavence, a
nejspíš i v jiných okamžicích. Jenže to samozřejmě nijak nepomohlo a dnes
už to naštěstí tak neřeším.
Je to ale trochu nespravedlnost. Moc vás na to nikdo
nepřipraví. Při dnešním trendu, kdy je žádoucí být stále mladistvý a
v pohodě, vás na přicházející překážky, útrapy či problémy nikdo
nepřipraví. Zatímco puberty a rašícího akné je všude plno, o postupně
nefungujícím těle se zas tolik nemluví. Anebo mluví a nechceme to vidět.
Zatímco v mládí aktivně řešíte, co s bujícím tělem, ve stáří se tím
chátrajícím už tolik veřejně nezaobíráte.
Není to, pravda nijak příjemné. Někdy bývá například těžké
pochopit, že co se dalo bez problémů provozovat dříve, najednou vůbec nejde.
Ačkoliv se snažíme s časem bojovat, faktem je, že ten je nepřemožitelný.
Zřetelné je to třeba u hybnosti. Zatímco kdysi člověk
vyskočil jako jelen, plynule přichází doba, kdy připomíná spíš postřelenou
srnu. A to je mezifáze, jistě bude i hůř. Podobné je to i se spánkem. Pryč jsou
doby bohatýrského vyspávání, přichází doba praktické nespavosti, která se jistě
změní v nespavosti chronickou.
Podmínky se mění i
mezi lidmi. Zatímco kdysi jste vykali všem, se kterými jste přišli do kontaktu,
zatímco oni vám blahosklonně tykali, přišla doba, kdy se tykající
s vykajícími nejprve vyvážili, abyste prozřeli v okamžiku, kdy vám
vykají i mladí příbuzní, které jste delší dobu neviděli.
Dnešní doba přeje mládí, o tom není pochyb. Kdybyste náhodou
přiznali, že se cítíte být staří, nejspíše musíte z kola ven.
Takže se všichni tváříme, že jsme v klidu a pohodě. A
pokud nejsme, úzkostně to tajíme.
Přicházející problémy si proto každý řeší raději sám, protože svěřovat
se s bolestí nohou či zad nebo s nastupující slepotu moc mladistvě
nezní.
Důležité je, abyste
se s tím uměli vyrovnat. K tomu účelu je vhodné občas zapátrat, zda
ostatní jsou na tom také tak, nebo alespoň podobně. Pozor na bezelstné odhalení
se, mohlo by se vám nehezky vrátit.
Pomoci může i humor a nadsázka. Pokud svoje starosti trochu
zlehčíte, dá se o nich i diskutovat. Detaily jsou samozřejmě ošidné, mohly by
se stát vaší Achillovou patou.
Sdělováním lez ovšem dát najevo i vlastní sílu. Tady naopak
detaily překvapivě dobře poslouží, naznačí tím vaší sílu, se kterou to všechno
s úsměvem zvládáte.
Samozřejmě je tu možnost neřešit nic a brát život tak jak
přichází. To je ta nejlepší varianta. I když zjištění, že už jste všude ten nejstarší,
to dokáže otřást i těm nejsilnějšímiJ
Žádné komentáře:
Okomentovat