Do kina má člověk chodit připravený! Minimálně tak, aby věděl, na co jde. Sice to vím, ale ne vždy tuto osvědčenou poučku požívám v praxi. Jako nyní. Šla jsem na historický film z česko-polského pomezí!! Tudíž mi dost dlouho trvalo, než jsem pochopila, že historie se tentokrát konat nebude a než jsem se naladila na nový příběh. Příběh, na který bych asi při plném vědomí nešlaJ, ale ve finále jsem ráda, že jsem to viděla. Posílilo to moji averzi vůči myslivcům.
Kdo by na tento film jít neměl? Tak asi ten, kdo si myslí, že jde na něco jinéhoJ.
Dále určitě ten, kdo má rád zvířata. Ten, kdo je milovník lesní zvěře a humánního zacházení se zvířaty už vůbec ne. Taky si asi na své nepřijde milovník masa či obdivovatel myslivců. Myslivci samotní mají asi takový film na indexu.
Ale jde o film zajímavý, v podstatě hluboce lidský a
jinou optikou pohlížející na něco, vůči čemu jsme asi většinově otupěli a co
bohužel považujeme za normální. Dojde
nám, jaká „zvěř“ jsme my lidé, Holland nám nemilosrdně ukáže, jak je to
v člověku „přirozeně“ přítomné. A ona filozofická rovina, že z hlavní
hrdinky nakonec společnost udělá pomatenou stařenu, která ujíždí na astrologii,
je klasickým obrazem doby.
Železný zákon lidské povahy je navíc mnohdy silnější než
jakákoliv legislativa, kterou si neustále přizpůsobujeme.
Nu, odcházeli jsme z kina jako bychom dostali ránu
palicí. (ale poctivě musím přiznat, že se tam i zasmějete, je to prostě takový
mix všeho. Hodně netradiční, ale skvělá Holland. Paralela naturalisticky
zobrazené krutosti nás lidí a zvířat je dokonale zachycená. A dost bolí
Žádné komentáře:
Okomentovat