Dnešek ke všem těmto profesím přistupuje úplně
jinak, i když felčaři, často transformovaní na bohy v bílých pláštích
si asi moc stěžovat nemohou. Ostatní možná trochu ano.
Zřejmě to kdysi opravdu muselo být trochu jinak. Jelikož ale
o historii něco málo vím, je mi jasné, že má tendenci zkreslovat a
idealizovat.
Určitě to totiž
bývalo i v něčem podobné, minimálně v tom, že hlavně je to o lidech.
Pravda, bylo jiné společenské nastavení, nebyl přístup k informacím, lidé
bývali méně draví než je tomu v současné bezbřehé globální společenství, a
proto se sečtělý, laskavý a vnímavý kantor velmi snadno mohl stát uznávanou
osobností. Měl něco, co jiní ne, tedy vědomosti. O ty dnes už tolik nejde,
proto se může velmi snadno pořadí na společenském zásadně měřítku změnit.
A jelikož nechci
užívat klasického poměřování pomocí výše příjmu, nezbývá než se nad postavením
učitelů zamyslet i jinak. Třeba z hlediska gendru…
Převážně ženy. Muže, respektive chlapa, aby pohledal.
Jestliže tady bývá finanční argument nejčastější, protože ten chlap má údajně
uživit rodinu, pak ale není úplně relevantní, protože někteří jedinci to
dokážou. Pravda, nejezdí v bavorácích a nerelaxují na Seychelách, ale
uživit rodinu ve školství lze. Neobstojí
ani další častý argument, a totiž, že nejde o mužnou práci. O tom by jistě
mohli říci své i prodavači, herci, manekýni či tanečníci. Dělení na mužské a
ženské práce je ale snad už také trochu minulostí.
A tak, do toho se mi alibisticky
moc nechce, ale jistě to jeden z důvodů bude, je to i schopnostech a
odvaze. Lépe se mužné ego natřásá někde v dospělém kolektivu, který umí
bravurně využívat společenské mimikry, než před smečkou puberťáků, která
neodpustí vůbec nic. Za léta své praxe jsem narazila na řadu učitelů, ale
chlapů a opravdových osobností tam bylo méně než těch druhých…
Takže gendrově nevyvážený kolektiv může být klidně i jedna
z příčin ve společenském postavení a úctě.
Další úhel pohledu je třeba sebeúcta. Těžko mít respekt
k paní učitelce, která vstupuje do třídy, která hlučí a mluví a je jí
úplně jedno, zda tam nějaký kantor stojí. A ona je nechá, protože jsou to děti….
(podotýkám, že moje zamyšlení se týká zdravých tříd a
vztahů, tedy nechci mluvit o psychopatologických skupinách či o šikaně).
Když taková kantorka nemá respekt ve třídě, jistě ho nebude
mít ani ve veřejném povědomí. A to, jelikož trenduje ke kolektivní vině, tak
šmahem zařadí všechny učitele do jedné množiny.
Určitě nelze opomenout
ani tolik požadovaný prvek zábavnosti, který jde tak daleko, že někteří aktivní
jedinci vymýšlejí pro děti „zábavný holocaust.“
Jenže škola není
volnočasová aktivita, a přestože nejsem přívrženec strohého nudného
deklamování, neustálý tlak na zábavnost mi přijde jako od cirkusu. Tam ovšem
zábavnost má své opodstatnění, ale copak někdo požaduje po třeba po lékařích,
aby operovali zábavně? Či prodavačky zábavně prodávaly? Když jde o to,
nastylizovat učitele do pozice zábavných klaunů, těžko lze jedním dechem chtít
i společenskou prestiž.
Jistě by se našla celá řada dalších důvodů,
proč už pojem učitel nezní tak, jak (údajně) drnčel ve všeobecném povědomí
kdysi. Většinou se to šmahem sejme klasickými finančními aspekty, ale pravda
je, že je to o lidech. A o současné společnosti, takové zrcadlo jejích hodnot a
měřítek.
Ovšem další pravdou
je, že historie se neustále mění, tak časem může být všechno zase jinak.
Zatím se musíme
spokojit s tím, že i přes veškeré společenské žebříčky máme pořád dost
učitelů, kteří učí s láskou a nadšením, a to je, pro naše děti, nakonec to
nejdůležitější.
Žádné komentáře:
Okomentovat