Výchova je věc složitá, často věc názoru, který často bývá
diametrálně odlišný. Někdo prosazuje výchovu autoritativní, jiný je příznivcem
vychování liberálního, ba i nevýchova má své zastánce. Neměli bychom ale zapomínat, že do výchovy
promlouvají i věci veřejné, čímž ovšem nemyslím dávno zkrachovalou politickou
stranu. Myslím tím atmosféru ve společnosti, vystupování elit, morální vzory a
celá dlouhá řada dalších věcí, které všichni intenzivně vnímáme, ale ne vždy
jsme schopni ovlivnit. Trochu letí lidovost, jako že všichni mluvíme, jak nám
zobák narost, chováme se jak na pastvě a preferujeme plebejské chování, které
je nám přeci vlastní! Nu, existuje i jiný názor, něco v tom duchu, že když
chci být až nahoře, musím vědět, že tam nejvíc fouká a dle toho se i chovat. Nebo
výstižné české přísloví, že ryba smrdí od hlavy. Či zatracovaný názor staré
školy, že elity se mají chovat tak, aby mohly být alespoň trochu vzorem. Nic
z toho dneska neplatí, tedy si často, třeba v hodinách výchovy
k občanství, kladu řečnickou otázku, jak vysvětlit dětem, že jsou okamžiky,
kdy se prostě musím chovat podle bontonu (zároveň dovysvětlit, že bonton není
sprosté slovo), že do některých prostor prostě vulgarity nepatří, byť třeba v zákulisí
běžně mluvím jako dlaždič. Sportovně nadaným jedincům se jistě líbí, že vysoká
hra holí už nepatří jen do hokeje, ale pokud mě moje chabé znalosti pravidel
neklamou, i tam si jde hráč po takové vychytávce sednout na trestnou lavici? Jak to ale zakomponovat do systému pravidel
slušného chování nevím. Kdy další české přísloví zní, že často zloděj křičí,
chyťte zloděje, umím jim vysvětlit původní podtext. Ba dokonce i ukázat na
reálném příkladě. Jak ale vysvětlit, že to prakticky funguje a nikomu to
nevadí, na to už moje pedagogické schopnosti nestačí. Prostě učit
v podobné atmosféře o morálce a etice je dost zavádějící, skoro se mi chce
říci, že zbytečné. Pak si ale vzpomenu na kantory za války či v padesátých
letech, kteří to měli jistě horší. A je to pro mě výzva, že se snad dá vychovat
generace, která takové praktiky nebude považovat za normu. Ale je to vskutku
běh na dlouhou trať, leč trpělivost přináší růže. Ještě že ta přísloví mámeJ
Žádné komentáře:
Okomentovat