Intuice

Intuice je slovo v dnešní době velmi frekventované. Když nevíte, jak se rozhodnout, použijte intuici. Jedině dobré řešení je podbarvené intuicí.

Sama jsem intuici nikdy nepodceňovala, ale ani jsem ji nevyvyšovala. Zřejmě proto, že jsem inklinovala víc k pragmatismu.  Zejména v situacích, kdy šlo o emoce, jsem se raději opírala o rozum. Ne vždy se to setkalo s pochopením, ale mně to tak vyhovovalo. Občas jsem ale přemýšlela, zda není dobré dát pocitům a intuici větší prostor než dosud. Jeden čas to vypadalo i hodně nadějně. Začínala jsem podléhat emocím, podle některých náladám. Řešila jsem plno věcí intuitivně. Tedy jen do okamžiku, kdy jsem se šeredně spálila a pokorně se vrátila k pragmatickým metodám. Zvolila jsem jistotu.

 Tato jistota se ovšem začala lámat v okamžiku, kdy došlo na nějaké návody. Obecná rada zněla, řešte to intuitivně.  Třeba atmosféru ve třídě dešifrujte intuitivně. To mi tedy moc nejde, většinou potřebuji vědět, co se za problémy skrývá, ale módním trendem je řešit to intuitivně. Když nám zavedli elektronické třídnice, byla to jedna ze zásadních pouček, to se vyplňuje intuitivně.

Pravda, v okamžiku, kdy se ztrácím v kolonkách, které jsou pro mě nepřehledné, stejně nic jiného než intuice nefunguje.

Zkoušela jsem lobovat za staré a přehledné třídní knihy, které (podle mého) do školního prostředí patří, byla jsem označena za starou strukturu. Je třeba intuitivně postupovat v souladu s dobou.

Můžu tedy všechno řešit intuitivně? Elektroniku asi ano, i když to stojí za starou belu. Ale vztahy? Copak lze problematiku pubertálních výrostků řešit intuitivně?  A co když intuice selže? Nefunguje správně?

Dobrat se pragmatického řešení mi prostě nejde. A to se snažím. Trénuji. Dobře vím, že intuice je na tom stejně jako oheň, je to dobrý sluha, ale zlý pán. Co kdyby se náhodou sluha vzepřel a zatoužil po panském postavení?

Bývaly doby, kdy se vůbec nedoporučovalo ukazovat nějaké city. Dneska naopak, kdo skrývá svoje emoce, bývá podezřelý. Že není dost empatický, třeba.

Podle mých zkušeností je to výstřelek doby. Kde kdo dneska šermuje s intuicí a emocemi. Ví se, že musíme být empatičtí. Empatičtí takřka ke všemu.

Přitom vůbec nezáleží na nějakých zdrojích, na pragmatickém základu. Všichni dneska vědí, že emoce hýbou světem. Syrovou pravdu většinou nikdo nechce slyšet.

Už mě napadlo, jestli nejde o určitý druh manipulace. O intimní snahu o nový druh diktatury. Takřka jsem si tím jistá. Intuitivně, samozřejmě. Rozum zatím nemá logické podklady.

Jenomže, a v tom je právě ona pragmatická potíž, intuice je v některých případech naprosto nezpochybnitelná.  Zatímco většinově podléháme intuici a všechno řešíme intuitivně, někde se chystá naprosto pregnantní pragmatické vyvrcholení. A tam už nebude pro emoce( minimálně ty pozitivní) žádné místo. To vím intuitivně naprosto přesně.

Pěkná intuitivní konspiraceJ