Nekonečná zima se dá zpříjemnit i mnoha různými atraktivními
sporty. V mém případě tedy hovořím o pasivním zpříjemnění, protože aktivně
už dávno žádný zimní sport neprovozuji. Nicméně, ráda to sleduji a často žasnu
nad konečnými výsledky. Respektive nad jejich měřením, když se do vedení
dostávají ti, co ty druhé porazí o setiny sekund!!! Je to asi stejné jako
v atletice, kde o vítězi opravdu často rozhodují jen cílové kamery. Když
pak slyším, že někdo prohrál o takřka sekundu a tím pádem se ocitá na chvostu výsledkové
listiny a nemá vůbec šanci, jen nevěřícně valím oči.
A myslím, že to musí být
dost frustrující, prohrát závod ve sjezdu o dvě setiny vteřiny? Coje to, pro boha,za časový úsek?
Asi nemám správně sportovního ducha, protože z mého pohledu to není žádný výkonnostní
rozdíl, ovšem z pohledu vrcholového sportovce (či sportovního komentátora)pak jde o zásadní věci. Nebo třeba můj oblíbený biatlon. Jet dejme tomu štafetu a nezastřílet, pak
nevím, jak se podívám kolegům, co odjeli bez chyby, do očí? To by moje nervová
soustava nedala. Stejně jako rozum mi nebere, jak mohou běžet a pak rovnou, přímo z běhu, skvěle
zastřílet. Vždycky se mi vybaví Svěrákův film Akumulátor I, jak Forman ml. běží
parkem, tak nějak totiž běhám já a v takovém stavu střílení vnímám jak
nadlidskou schopnost. Jistě, oni jsou trénovaní, ale představa, že stačí jen
jednou minout a už v desetikilometrovém běhu nemám šanci na dobré
umístění, by mě asi deptala.
Ale od toho jsou to vrcholoví sportovci, kteří
s tím umí pracovat. My ostatní se jen nervujeme při gaučinku. I tak mi ale výkonnostní rozdíl setiny
sekundy přijde bizardní. Copak to je nějaký časový rozdíl? Dá se natrénovat
setina sekundy? A dalo by se takto sportovat bez špičkové techniky, která
jediná takový rozdíl postřehne?
cu, jde o otázky řečnické neřku-li zbytečné,
ale když tak sleduji třeba sjezdové lyžování, nemohu se podobným dotazům
ubránit. Ale i tak, kouká se na to krásněJ
A když je Gábina zlatá, je to prostě dokonalé:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat