Je příběh takřka hlavně z Letné, proto jsem ráda, že mě
neminul. Události kolem stavby monstrózního sousoší jsou zde rozvedeny do
pohnuté historie padesátých let. Autor jako pamětník nás provádí příhodami,
které se běžně do učebnic dějepisu nedostanou. Je to zajímavé čtení, při kterém
mě znovu napadá, jak je historie jednostranná. Kupříkladu Gottwald. Nejdřív
neskutečná adorace, poté cejch zločince. S tím souhlasím, jen mám dojem,
že těch zločinců by mělo být vyzdviženo víc. Fanatický gauner byl podle mě Kopecký,
Nejedlý či tzv. Tonda Zápotonda, který se navzdory všemu dosud nese naopak
pozitivní nálepku hodného komunisty ( dost oxymóron, ale je tomu tak). Nicméně, hlavní dějová linie se týká sochy a
samozřejmě Otakara Švece, jako vítěze soutěže a tudíž hlavního autora „fronty
na maso.“ Seznámíme se s jeho počáteční tvorbou, okolnostmi kolem soutěže
i stavby samotné a poodhalíme pohnutky vedoucí k sebevraždě jak umělcovy
manželky tak i jeho samotného. Zvláštní kapitolu pak tvoří odstřel pomníku, který
vznikl ze zvůle režimu a zvůlí stejného režimu byl ve finále zlikvidován. Obrovské oběti lidské i finanční. To vše je
Žulový Stalin. Zajímavé čtení
Žádné komentáře:
Okomentovat