Poměrně dobře pamatuji doby, kdy vlastnit telefon nebylo
rozhodně běžným standardem. Jedna budka
v ulici, kde se stála fronta na domluvené hovory. Později jeden telefon
v baráku, takže volat se chodilo k sousedům. Případně pošta a její
dnes již dávno zrušené hovorny. „Jděte si do dvojky, máte tam to Brno…“
halekala spojovatelka od okýnka a vy jste vypálili do dveří s číslem dvě,
abyste provedli krátký, leč pečlivě naplánovaný hovor. Posléze se díky pokroku stala majitelem pevné
linky mnohem větší skupina lidí, aby se po převratu stal pevný telefon
nezbytnou součástí každé domácnosti. A
pak se objevily mobily. Nejprve ve své původní obří velkostí, která si svými
rozměry nezadala s kufry na krátkou dovolenou a cenově se vyrovnala ojetému
vozu, aby rychlostí blesku docílila transformace v miniaturní aparátek,
který se bezpečně schoval v pánské kapse a úplně ztratil v dámské
kabelce. Spirála ovšem pokračuje, telefony se opět zvětšují, tenkrát už ne do
podoby kufříku nýbrž obří obrazovky. Stávají se sice tenčí a tenčí až budou
nejtenčí na celém světě, ale baterie opět nic nevydrží, takže se s mobilu
opět stává pevná linka, protože současný telefon vyžaduje neustálé napájení. I
proto vznikají power banky, tedy další přídavné zařízení, zatím tedy ještě
mobilní, které udržuje váš mobilní telefon stále mobilním. Ale už se zase blíží
fáze nějakého kufříčku, ve kterém se bude nosit napájecí zdroj, aby mobil
zůstal mobilem. I když mnohý typ je dnes již dávno stabilem, tedy neustále
v síti. Kruh se zjevně uzavírá. V příští etapě budeme telefonovat pře
chytré hodinkyJ (
jen do té doby, než se vývojem vrátíme zpátky k stabilním pendlovkámJ)
dobrá úvaha :)
OdpovědětVymazatPavel