Někdy si myslím, že jsem takový věčný rýpal, který pořád
něco kritizuje, někam píše, něco se mu nelíbí. Snažím se proto krotit, i proto,
že je mi jasné, že kritizovat je snadné a že kdo nic nedělá, nic nezkazí a plno
dalších brzdiček bych mohla uvádět. Do veřejného prostoru si ale troufám víc,
tam jsou lidé, kteří jsou (zatím ještě) námi voleni a je myslím i v naší kompetenci
kritizovat. Nebo se alespoň ptát a očekávat odpovědi. A když nepřijdou, pak
kritizovat. Tak to máme na sedmičce. Nechci dnes pranýřovat modré pruhy,
protože to již dělají jiní a lépe a s větším dosahem než já. Líbí se mi
hromadná žaloba ohledně modrých pruhů, protože to je opravdu forma výpalného
pro lidi, co se v Praze pohybují vozem a to už nemá s demokracií nic
společného. Dnes bych ráda připomenula tramvajovou zastávku, kde nestaví
tramvaje. Zdálo by se, že jde o protimluv. Nebo o Kocourkov. Ne, jde o Prahu 7,
konkrétně o Štvanici, kde již rok stojí zastávka, kterou dala radnice zbudovat
asi v utkvělé představě, že všichni budou jezdit na kole či MHD. Ostatně, proti automobilové dopravě vede
zdejší radnice přímo křižácké tažení. Ovšem tato zastávka byla nedomyšlená, bez
povolení. A tak zastávka stojí, tramvaje zde nestaví, neb to není bezpečné.
Bezpečná ostatně není ani zastávka sama, není vůbec těžké zde zničit auto, ale
to na úřadě zjevně nikoho nezajímá. Ale mě osobně velmi potěšilo, když jsem v časopise
Naše Praha 7 objevila článek,který je stejně kritický ke zbytečné zastávce na
Štvanici jako já. Nejsem tedy osamělý věčný rýpal, je víc lidí, kteří vidí, že
na Praze 7 se dějí věci prapodivné. Jen tu zodpovědnost nikdo nechce přiznat,
na otázky odpovědět…
Žádné komentáře:
Okomentovat