Augsburský mír

Tato událost je známá z učebnic dějepisu. Je z poloviny šestnáctého století a její podstatou je, že poddaný má vyznávat víru svého pána. Tehdy šlo o vrchol náboženské tolerance. 

V Praze sedm také musíme vyznávat víru svého pána. O jaký vrchol jde raději nechám bez komentáře. Podstata problému (pro někoho to ale problém není) je v tom, že náš pan starosta a jeho parta rádi jezdí na kole. A tím pádem to na sedmičce všechno podřizujeme tomu, aby na kole jezdili všichni. Mizí pruhy pro auta a nahrazují je pruhy pro cyklisty. Velmi často velmi nesmyslné, mnohdy i nebezpečné. Ale to nikdo neřeší, protože proč také. Vrchnost rozhodla a poddaní nechť vyznávají její víru. A když nechtějí jezdit na kole ( třeba v tomto období je to jistě velmi příjemné. Nebo když vezete děti do školy, také je to zajímavé na kole. Stejně jako nákupy. O řemeslnících nemluvěJ), tak jsou označeni za škůdce ekologie a celkově mají prostě smůlu. Takže pokud se chystáte na sedmičku, tak pozor, autem ne. Tramvají se také projedete jen kolem nefungující zastávky, kde tramvaj prostě nezastaví. Tak jediná jistota na Praze sedm je přijet sem na kole. Jako náš pan starosta. Prostě vztah poddaných a vrchnosti se od toho šestnáctého století zas tak zásadně nezměnil, byť dnes to nazýváme úplně jinakJ.