Od převratných mrazivých listopadových revolučních dní uplynulo již 27 let. Tedy
jeden dost dospělý život. Takový Kurt Cobain to v tomto věku dokonce
zabalil, jako že už stačilo a dál ho to nebaví. Otázka je, co nyní baví nás? Je
to po tak dlouhé době už všechno usazené, máme, co jsme chtěli? Těžko říci.
Před rok 89 by se asi nikomu nechtělo, ale zda je všechno usazené či máme to,
co jsme opravdu chtěli je dost vyzývavá a kontroverzní otázka. Jistě na ní lze
skepticky odvětit, že zcela jistě ne. Nebo naopak jásavě, že naprosto.
Pravda je
klasicky někde uprostřed. A z toho je třeba vycházet. Byť konkrétně
současná realita moc důvodů k jásotu nenabízí. Rozdělená společnost,
vulgarizace veřejného prostoru, sofistikované krádeže ve velkém, všudypřítomný
Velký bratr čím dál tím víc zasahuje do našich životů. Mnozí žijí život víc
virtuální než ten reálný, prostě všechno je tak trochu jinak....
Přesto byl
včerejšek hezký den, trochu nostalgický a dojemný. Cesta na Národní,
k nově přeinstalovanému památníkuJ
( všechno je prostě jinak, už je to přeci tak dlouho…), svíčky, vzpomínky, a
přes všechny kritické připomínky radost, že tomu tak je…
Jak to vnímáte Vy, den
poté? Letí to, co?
Žádné komentáře:
Okomentovat