Blondýna za volantem

Nejsem přívrženec laciných vtipů o blondýnách. Leč, někdy se ústní lidová slovesnost natolik promítne do reality, že nezbývá než konstatovat, že některé vtipy asi vycházejí z reálných situací...? Nebo že pro někoho je pojem blondýna opravdu diagnóza. 

Jako nedávno. Stojím v koloně na křižovatce, na semaforu červená. Přede mnou autíčko, za volantem něžná blondýnka. Využívá nucené přestávky v provozu ke své oblíbené činnosti:maluje se, líčí, češe. To vše je ze zadního auta samozřejmě vidět. Stejně jako to, že její auto couvá. Při česání prostě neřeší takové podružnosti, jako je brzda. Auto zrychluje, já troubím, blikám, ujet v koloně bohužel není kam.  Přední auto zastaví až o to moje. Červená stále svítí, vyletím tedy (dost vztekle) z auta a ptám se, jestli se náhodou nezbláznila.

Vyvalí oči a zaštěbetá: 

„Jéžíší, já si toho vůbec nevšimla!“ 

V tu chvíli nevím, zda nejsem obětí skryté kamery. Tak blbá snad být nemůže...?

Ale je. Naštěstí semafor mění barvu, náraz díky bohu auto nezdemoloval, tak mávnu rukou, vracím se a jedu dál. Nevěřícně. Zažila jsem setkání s opravdickou blondýnou. 

Již nebudu k těm vtipům tak kritická!