Jak moc chutná moc?

Tuto provokativní otázku již detailně rozpitval geniální Mňačko, který to dokázal i ve své době zachytit a popsat naprosto bravurně. Člověk by pak řekl, že vzdělaný člověk, který si je podobných záludností dobře vědom, není už zrovna mladý, podobným záludnostem nepropadne. Leč opak je pravdou. Dnes a denně jsme konfrontováni s faktem, že dej někomu funkci a zcela se změní jeho chování. Jistě, vedoucí pracovník nemůže být se svými poddanými kamarád, ale nemusel by se z něho stát ani nabubřelý egoistický tyran, který, okouzlen svými pravomocemi, deptá všechny kolem sebe. Ovšem všichni dobře víme, jak se vychovávají sousedovic děti, stejně jako víme, jak se má chovat správný vedoucí pracovník. Přesto ale je několik ukazatelů, kterými může disponovat i člověk na vedoucím postu. Mám na mysli určitou kapku empatie, velkorysosti, energie a sebeovládání. Tedy všeho, čeho jsou plné manažerské příručky, které ale zjevně řada lidí s nějakou funkcí či funkcičkou prostě nečte. To se totiž v dnešní trumpovsko zemanovské době prostě nenosí.

A pak se nelze divit , že jediné, co trvale a neměně platí je staré české přísloví, že ryba prostě smrdí od hlavy…..

A jedno, zda ve škole, ve firmě či i někde výš. Prostě všude!